DRUH

Záznam o stvoření v první kapitole 1. Mojžíšovy odhaluje, že Bůh stvořil pozemské živé tvory ‚podle jejich druhů‘. (1Mo 1:11, ppč - "podle svých DRUHU" = doslova podle svého druhu (rodu).Hebr. "lemi.no",řec."gé.nos",lat."génus".Výraz přeložený do češtiny jako "druh" (rod) má význam KATEGORIE životních forem,tedy ne v novodobém vědeckém členění) Ke konci šestého stvořitelského dne byla země plná rozmanitých základních stvořených „druhů“, k nimž patřily i velmi složité formy života. Tyto druhy byly obdařeny schopností plodit potomstvo ‚podle svého druhu‘, v pevně ustanoveném řádu. (1Mo 1:12, 21, 22, 24, 25; 1Ko 14:33)

Zdá se, že biblické „druhy“ tvoří kategorie životních forem, v jejichž rámci je možné křížení. Je-li to tak, hranice mezi druhy by měla vést tam, kde mizí schopnost oplodnění.

V posledních letech se výraz „druh“ používá tak, že vzniká nedorozumění, když se jeho význam zamění s tím, jak slovo „druh“ používá Bible. Slovo „druh“ se v biologické terminologii používá na skupinu živočichů nebo rostlin, v jejímž rámci může docházet k vzájemnému oplodnění a jejíž členové se vyznačují nejméně jedním význačným společným rysem. Takových druhů nebo variet může být tedy v jedné kategorii podle „druhů“ z 1. Mojžíšovy mnoho.

I když biblická zpráva o stvoření a fyzikální zákony, které Bůh vtělil do stvořených věcí, připouštějí velkou rozmanitost v rámci stvořených „druhů“, nepodporují teorii, že od doby stvoření vznikly „druhy“ nové. Nezměnitelné pravidlo, že „druhy“ se nemohou křížit, je biologický princip, který nikdy nebyl s úspěchem zpochybněn. Žádný nový „druh“ nebyl vytvořen ani s pomocí moderní laboratorní techniky a nových postupů. Kromě toho, křížení stvořených „druhů“ by bylo v rozporu s Božím záměrem, aby rodové skupiny byly oddělené, a zničilo by individualitu rozmanitých druhů života. ( viz.1Moj.6:1 - 4,Gal.6:7b,1.Pet.3:19,20,2.Pet.2:4,Juda 6,7) A protože je mezi stvořenými „druhy“ zjevná mezera, každá základní skupina je jednotkou, která je od ostatních „druhů“ izolována.

Jinak k tomu "lemi.no" (či jeho příbuzným tvarům) - neméně důležité je to řecké slovo "gé.nos".I když SZ by zapsán převážně ve starohebrejském foenickém písmu + v nové kvadrátní hebrejštině (a jen malé části aramejsky),tak je srovnání s řečtinou přesto zajímavé.Ve třetím stol.př.n.l.vytvořili totiž Alexandrijští židé pro potřebu židů žijících v diaspoře (tedy mimo oblast palestiny - např.v egyptě),kteří se narodili v jiném prostředí a neuměli už hebrejsky,řecký překlad známý jako SEPTUAGINTA (LXX).Řecký proto,že nedlouho před tím byl výboji Alexandra Makedonského helénizován celý tehdy známý svět od středomoří až po Indii.Řečtina se stala "linngua frankou" té doby.A proto je velmi zajímavé,že ekvivalentem,který použili židovští překladatelé při překladu hebr.slova "lemi.no",bylo právě řecké slovo "gé.nos",což nám napovídá,jak židovští překladatelé slovo "lemi.no" ve 3.stol.př.n.l.chápali.
Od tohoto slova jsou přes latinu (která ho převzala z řečtiny) odvozena novodobá slova : genom,genetika,atd.Slovníky uvádějí jako ekvivalenty českého (niloli hebrejského či řeckého - to není přesně stejné) DRUH :rod,pokolení,kategorie,sorta,odrůda,potomstvo,skupina,útvar (Slovník synonym + etymologický slovník).

Řec."génesis",tv.od "gínomai" = rodím se,vznikám,lat."genitus" = rodit,plodit (odtud české - gen,genetika,eugenika,genealogie,generace,genitál.)

Uf, tak tohle bude na dlouho, ale pro zacatek k te hebrejstine (ta me zajimala nejvic). V Genesis se pouziva skutecne vyrazu "lemino", "leminehu" a "leminah", z toho muzeme pro potreby dalsi diskuse vychazet.
- George -

Nový biblický slovník od J.D Douglase a kol.,uvádí :

Hebrejské "lémi.no" je odvozeno z hebr.slovního základu "min".Přesný původní význam není zcela jistý,jen přibližný,ale vzhledem ke kontextu jež vyjmenovává tvoření jednotlivých kategorií ZVLAŠT a ROZLIŠUJE je odlišnými konkrétními názvy,je patrné,že podle genesis něšlo o makroevoluci,ale o postupné tvoření různých druhů (rodů),skupin rostlin a živočichů.Je vhodné poznamenat,že ačkoli nelze zprávu genesis zaměnovat či ztotožnovat se žádnou novodobou vědeckou teorií a klasifikací (protože smysl biblického učení je na rozdíl od cíleného specializovaného vědeckého bádání hlavně etický a teologický),tak to nemusí znamenat,že jde jen o mýtus či alegorii.Zpráva je sice maximálně zestručnělá (zhutněná),ale přesto vykazuje všechny rysy historické zprávy,které jsou odlišné od charakteristiky mýtu (tj.odehrává se v určité časove rozčleněné a ohraničené - i když blíže nespecifikované době,popisuje určité konkrétní činy a věci a později se váže také na konkrétní reálné místo).Nenajdeme zde jednotlivé podrobnosti pozdějšího botanického rozlišování a členění,ale pisatel přesto ROZLIŠUJE tři velké skupiny rostlin jako samostatně stvořené :

1.) zelen obecně - tráva (" deše " = mladá,nová vegetace),
2.)nedřevnaté byliny (" ešeb" = rostliny),které se rozmnožují semeny,
3.) ovocné stromy (dřeviny "es",poskytující plody se semeny.)

Pisatel pravděpodobně cítil,že toto jednoduché základní rozčlenění zahrnuje všechny případy pořebné pro nomádskou společnost pastýřů jeho doby.

Pokud jde o oblast živých tvorů,pisatel pouze konstatuje,že ve vodě byla stvořena živočišná havět (doslova živé duše,záleží na překladu,starší překlady trpí nesrozumitelnými anachronismy),(v.20 "šeres" = hemžící se,pohybující se věci,vyskytující se ve velkém počtu,v hejnech) a velké jednotlivé ryby (netvory,obludy).(v.21 "tannín" = mořský netvor,obluda velkých rozměrů,popř.hadovitého tvaru) i hbité (rychlé)živočichy.Nepokouší se o přesnější detailní jednotlivé rozlišování mezi jednotlivými druhy a podruhy mořských živočichů v pozdějším zoologickém smyslu.Pro potřeby pastevecké společnosti pro níž bylo moře neznámou oblastí stačí konstatovat,že Bůh stvořil,malé i velké mořské živočichy žijící jednotlivě i v hejnech.Další zvlášt stvořenou a popsanou jako oddělenou jsou létající tvorové.Což zahrnuje všechny ptáky a ostatní létající tvory.(v.20-22 "op").Pojem "op"zahrnuje všechny druhy ptáků a létavců.Další zvlášt stvořenou skupinu tvoří suchozemští živočichové - živá stvoření (doslova živé duše "nepéš hajjá "),které pisatel pro pořeby čtenářů své doby třídí jako dobytek.(doslova domácí či zdomácnitelná zvířata a pak plazy (v.24,25 "remes") a nakonec divokou zvěř.Pisatel byl zřejmě přesvědčen,že toto prosté třídění postihuje všechny hlavní farmy života na zemi pro potřeby jeho doby a že po¨pis splnuje svůj účel.

Stvoření člověka je opět popsáno jako nezávislé a oddělené od ostatních jmenovaných skupin.Když však původnímu hebrejskému významu "lémi.no/min" plně nerozumíme v jeho původním smyslu,měli bychom správně říci,že se zde vůbec nehovoří o biologickém třídění v pozdějším zoologickém či jiném smyslu.Dosazovat retrospektivně novodobé významy,klasifikace a členění kategorií do minulého významu je neopodstatněný umělý konstrukt,který znásilnuje a deformuje původní význam za účelem novodobého dokazování.

Neméně zajímavé je co v této souvislosti o pojmu DRUH,říká dílo : Výklady ke SZ od starozákoní překladatelské komise na s.24 :

Hebrejské "behéma" je nejen domácí zvíře (dobytek),tento výraz souvisí s "behémot" (pravděpodobně hroch).Mezi "chajat hárec" ( = pozemská divoká zvěř),patří i šelmy protože na ně je později tento výraz použit.Zeměplazové jsou vlastně suchozemští plazi (hebr."remes há-adámá "),jinak se pro některé plazy používá také slovo "remes ha-árec " ( = plaz zemský).Výraz netvor čili mořská obluda (hebr."tannín") je také použit ná neznámé zvíře podobné drakovi.
Je tedy vidět,že genesis sice jednoduše - v rámci potřeb té doby,ale přesto zřetelně dělí živočichy na zvlášt stvořené DRUHY což jasně koresponduje s tvrzením,že živé duše byly stvořeny ZVLAŠT - "PODLE SVEHO DRUHU".Na genesis tedy nelze založit myšlenku mezidruhových makroevolučních přechodů.Neméně zajímavá je v této souvislosti tato věc :
Legendy o stvoření u starověkých národů se ničím nepodobají tomu, co napsal Mojžíš ve své první knize. Odkud tedy čerpal Mojžíš své poznatky? Zřejmě od někoho, kdo byl při tom.
Počet pravděpodobnosti poskytuje přesvědčivý důkaz o tom, že zpráva o stvoření musí pocházet z pramene, který události dobře zná. V této zprávě je vypočítáno deset hlavních stupňů v následujícím pořadí: (1) počátek; (2) prapůvodní Země v temnotě a zahalená těžkými plyny a vodou; (3) světlo; (4) prostor neboli atmosféra; (5) velké plochy souše; (6) suchozemské rostliny; (7) Slunce, Měsíc a hvězdy viditelné v prostoru, počátek ročních období; ( mořské obludy a létající tvorové; (9) savci (divoce žijící zvířata a zvířata krotká); (10) člověk. Vědci souhlasí s pořadím těchto stupňů. Jak velká je pravděpodobnost, že pisatel zprávy o stvoření prostě toto pořadí uhodl? Je stejná jako pravděpodobnost, že namátkou vytáhneme z krabice čísla 1 až 10 postupně za sebou. Pravděpodobnost, že se to podaří při prvním pokusu, je 1 ku 3 628 800. Bylo by tedy nerealistické říci, že pisatel uvedl shora popsané události náhodou ve správném pořadí, aniž byl obeznámen s jejich průběhem.

Poslední poznámka ke slovu DRUH (jelikož na každý názor existuje hned několik protinázorů,není možné čekat 100% shodu a proto nemá cenu zde opisovat slovníky a encylopedie,na každou názorovou polohu a pozici je možná opozice,na A je možné říci i B a na ně C,atd,nebo hypoteticky nekonečně klást otázky typu CO KDYŽ či CO KDYBY,takže taková polemika je neukončitelná.

Tato otázka má ale daleko složitější historicko-etymologické souvislosti,které zde není možné vypsat,takže toto vysvětlení je max.zjednodušené.Pro ty,kdo by chtěli tuto problematiku nastudovat v širších souvislostechv (např.okolnosti a teorie vzniku knihy Genesis či otázky kolem její historičnosti a Božské inspirace,odkazuji na následující literaturu,ze které jsem čerpal :

Nový biblický slovník od J.D.Douglase a kol. (vydal Návrat domů)
Úvod do SZ od Raymonda B.Dillarda a Trempera Longmana III. (vydal Návrat domů)
P.J.Wiseman - Archeologie genesis (vydalo JAMI)
Alan Millard - Objevy z biblických časů (vydal knižní klub a Balios)
Hlubší pochopení Písma,encyklopedie,2sv. (vydali SJ)
Průvodce Biblí (vydala Česká biblická společnost)
Miloš Bič - ze světa SZ (Kalich,Praha)
Jan Heller - Biblický slovník sedmi jazyků (Vyšehrad)
Výklady ke SZ (SZ překladatelská komise)
Jacob Weingreen - Učebnice biblické hebrejštiny (Karolinum)
Georges Mounin - Teoretické problémy překladu (UK,Karolinum)
Gordon D.Fee a Douglas Stuart - Jak číst bibli (Návrat domů)
Petr Pokorný - Hermeneutika jako teorie porozumění (od základních otázek jazyka k výkladu Bible) (Vyšehrad)

Jinak jeste abych byl objektivni a neprisel me sem zase servat nejaky stoupenec "vedeckeho kreacionismu", tak "baramin" by dost dobre mohl byt proste i "spolecny predek" a vubec by se nemusela predelavat taxonomie. Je ovsem jasne, ze v tom pripade by okamzite vzniknul konflikt pro zmenu na tema, jak az hluboko do minulosti vlastne "zajit", abychom se dostali prave k puvodne stvorenym baraminum.
Jelikoz "vedecky kreacionismus" stejne mnohe procesy evolucni biologie zrovna nepopira (a narozdil od Kabrta a spol. take dobre vi proc), tak myslim, ze by vyslovene nemuselo ani vadit, kdybychom se nakonec dostali az nekam na uroven prvnich bunek.

- George -

Ale já docela souhlasím,dle mého "lémi.no/min" může zahrnovat několik společných předků většiny dnešních skupin a kategorií členění.A chápu,že jelikož nikdo dnes neví (mluvím z hlediska stvoření) jak ten biblický výchozí druh vypadal,ani se dnes už s největší pravděpodobností nevyskytuje,tak je jasné,že současná taxonomie nemůže být dělána podle měřítka,které je už pasé,tedy podle původního výchozího pojmu druh,ale nutně musí vycházet ze stavu,který máme a ne z definice nejakého hypotetického předka.Je mi jasné,že nelze členit všechny dnešní druhy podle stavu,který byl např. před desítkami,stovkami,atd.tisíc let.Pokud bych se na to zase díval očima evoluce,tak pokud tu bude za milion let život,tak asi taky nebude rozčleněn podle dnešní taxonomie.Takže můžeme sice hypoteticky předpokládat společné předky skupin v biblickém smyslu "lémi.no/min",ale to je stejně k ničemu,protože ho nikdy zpětně nedokážeme úplně přesně vydefinovat - který to byl a předkem všech kterých byl,takže meditování nad biblickým pojmem druh patří spíše do sféry teologie či etymologie,ale ne aktuální biologie.A to co jsem tu kdy napsal o významu slova druh v bibli,nebyl pokus předefinovat dnešní taxonomy podle nějakého minulého prapředka o němž ani nikdo neví jak vypadal,byla to spíše snaha poukázat na to,že ani v rámci stvoření není potřeba být zase tak křečovitý a že původní výchozí druhy mohly klidně mít větší variační potenciál,než jsou si někteří kreacionisté svázaní svými myšlenkovými schématy a stereotypy ochotni připustit.

- host -

Nejvetsi orisek je podle me LEMINO (Gn 1:11) + LEMINEHU (Gn 1:12) a konecne LEMINAH (Gn 1:24), kdy preklad je "podle druhu sveho". Uplne konkretne "toce ha´arec nefes chaja leminah". Tady ted existuje ponekud nazory. Jeden tvrdi, ze v Genesis nikde neni popsana "technologie vyroby", nebo proste jak mel Buh zvirata tvorit. Druhy nazor tvrdi, ze LEMINAH nemuze byt chapan napr. ve smyslu "teprve zeme ma ty druhy vyrobit" mj. s odvolanim na Jozuu 2:15. Jelikoz jak uz jsem zminil, v Bibli neni o "technologiich" vlastne tak nejak ani slovo a hlavne zalezi na tom co jak si interpretujes, zda se byti pomerne slozite tenhle konflikt rozlousknout, coz pripoustim. Kazdy si samozrejme stoji za tim svym, podle toho co jemu samotnemu spis vyhovuje. Napriklad moznost a) "tvoreni" skrze prirodni zakony, bez jakehokoliv primeho "nadprirozeneho" zasahu... moznost b) primeho stvoreni zakladnich typu (baraminu) ze kterych dale vznikaly dalsi a dalsi druhy (dodavam jeste, ze druh v biblickem smyslu opravdu neni druhem v zoologickem smyslu... proto take kreacioniste usilovne vymysleji vlastni taxonomicke bludy, aby mohli vznik novych druhu popirat).. moznost c) tvoreni zvirat podle principu "kazdy druh jednotlive a zvlast", nutno dodat, ze zde mi ponekud chybi jakasi kreacionisticka predstava toho, jak to melo probihat... jestli neco na zpusob socharstvi, prace v laboratori atp.

Jedna judaistka se vyjadrila ve smyslu, ze vers 24 zminuje prikaz, ktery Buh dal zemi (v budoucim case, tedy at VYDA...) a vers 25 nasledne zduraznuje, ze Buh je pocatkem tohoto. Tedy, Buh muze zkratka vydat slovo a tak se stane, pricemz jeho slovo je tak mocne, az nemusi tvorit nic sam. Druhou cast "Buh stvoril" lze chapat jako zdurazneni toho prvniho (slovem necht se tak stane) = puvodcem zivota je Buh, protoze to tak REKL. Jiny krestan v teto souvislosti poukazal na Lazara, kdy take stacilo jen osloveni (sila slova) a na podobne priklady.

Pokud uplne odhledneme od osobnich preferenci, tak lze jednotlive moznosti (tedy i tuto) ovsem i srovnat s tim co nam ukazuje biologie, genetika, fosilni zaznam atp. Zde uz uxistujou prirozene tisice dokladu svedcicich pro postupny vyvoj, nebo chces-li tedy "postupnou realizaci slova vydaneho Bohem".

Mnohem snazsi je to pak u rostlin, kdy i podle knihy Zohar jsou vsechny dnesni "stromy" potomkem jedineho ec ha-chajim a to uz od casu gan eden - i tam byl dle teto predstavy tedy pouze jediny strom a vsechny ostatni byly jeho "vetvemi", kdy kazda nesla jine ovoce. Coz dle meho nazoru rovnez koresponduje s myslenkou spolecneho predka., respektive podporuje silne moznost b) s tim, ze puvod samotneho ec ha-chajim muze byt predmetem totozne diskuse jako vyse a klidne muze jit i o a).

Proto se na zaklade doposud ziskanych poznatku domnivam, ze s myslenkou evoluce skutecne nemusi mit vyslovene neprekonatelny problem dokonce ani takovy krestan, ktery vnima Genesis nejen jako nejakou alegorii, mytologii atp.

- George -

Druhy nazor tvrdi, ze LEMINAH nemuze byt chapan napr. ve smyslu "teprve zeme ma ty druhy vyrobit" mj. s odvolanim na Jozuu 2:15.

prosímtě george,vysvětli mi ,jak jsi to s tím odvoláním na Jozuu 2:15 myslel? mě ten text totiž nedává žádnou souvislost z použitím leminah.BHT Joshua 2:15 waTTóridém BaHebel Bú ad ha Hallón Kí bétá Búqir ha Hómá úba Hómá hí yóšábet

- host -

Nepresnost z moji strany - existuje upresneni (v ekumenickem prekladu k Jozuovi 2:15), ktere rika, ze pro hebrejsky styl je charakteristicke nejprve sdelit vysledek a teprve potom podrobne popsat co predchazelo. Protiargument ze stranky kreacionistu tudiz muze znit, ze - vztazeno na Gn 1:24 - nema byt LEMINAH chapan nejak ve smyslu "zeme ma druhy teprve vyrobit", ale jinak (nevim jestli ma smysl rozepisovat jak, snad je to pochopitelne) = (podle druhu svého) nemá být chápán tak, že země ty druhy má teprve sama vyrobit, ale má to být chápáno tak, že má vyrábět podle toho, jak Bůh určil při stvoření, tedy podle druhů, které byly Bohem podle 25. verše stvořeny zvlášť.
Vuci tomu vsak stoji alternativni pohled na vec, ktery jsem uvedl a dale jeste jedna spise "technicka" namitka (kterou jsem uz puvodne neuvedl), totiz ze poznamku k Jozuovi nelze vztahovat pausalne na vsechny stare texty, jak se zrovna komu hodi.

- George -

Odkdy má hebrejština budoucí čas? Kdo říká, že se má na text něco vztahovat paušálně a ještě k tomu na jakýkoliv starý text? Hovoříme přece o biblickém textu. Navíc Jozue byl současníkem Mojžíše, takže o jakých proměnách v čase týkajících se psaní se to paní judaistka zmiňuje?

- host -

Ono to opravdu neni cele az tak jednoduche (jak jsem rozepsal v 12849) a tyto otazky je domvivam se skutecne jednoznacne nejlepsi resit "v originalu", tedy z pohledu hebrejstiny. Objektivne sam uznavam, ze ve hre je alternativ vic (a uvedl jsem jakych).

- George -

jo,díky,je mi to jasné.znám to specifikum hebrejštiny mluvit a vyjadřoval se o něčem budoucím tak, jako by se to již stalo.je to typické např.pro prorockou řeč,která popisuje budoucí události v přítomném čase.splnění je tak jisté, že Boží slovo o tom mluví, jako by se to již stalo: „Pohleďte,Hospodin přišel se svými svatými myriádami, aby vykonal soud proti všem a aby všechny bezbožné usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, které činili bezbožně.“ — Juda 14, 15.Proroctví u Jeremiáše 51:41 o tom mluví, jako by se to již stalo: „Ó jak byl Sesák zajat a jak je uchvácena Chvála celé země! Jak se stal Babylón pouhým předmětem úžasu mezi národy!“ — Jer. 25:26; 27:7.po celá staletí učenci žasli nad tím, že hebrejština může vyjadřovat minulé události slovesy v imperfektu a budoucí události slovesy v perfektu.hebrejština pojímá budoucnost v daleko větší šíři, než jak ji můžeme obsáhnout my, a vyjadřuje se tedy daleko přesněji.není také důvod pro tvrzení, že (kvůli nemožnosti pojmout naším budoucím časem elastičnost vyjadřování budoucnosti v hebrejštině) má být hebrejská budoucnost ochuzena o svá prerogativa a přeměněna v minulost.proto děj, který nastal v minulosti, může být v hebrejštině vyjádřen slovesy v imperfektu, pokud je tento děj považován za nedokončený, zatímco děj budoucí může být vyjádřen slovesy v perfektu, pokud je tento děj považován za dokončený. imperfektum hebrejského slovesa může být v češtině vyjádřeno pomocnými výrazy, například „přistoupil k tomu“, „přikročil k tomu“, „dále“ atd.

- host -

za prvé : o výkladu slov : lémino/min a jejich tvarech tu už bylo vyčerpávajícím způsobem napsáno tolik,že myslím,že je zneužíváš toho,kolik toho tu už bylo napsáno a toho,že si to už nikdo nemůže pamatovat a tak můžeš zase znovu hrát tu obehranou písničku - jo,vždy se najde někdo kdo něco vidí jinak,ale tenhle relativizmus vůbec nic nedokazuje,max.to,že si také kdokoli může (včetně tebe) vybírat co se mu hodí.

za druhé : mohl bys zde osvětlit,proč je pro tebe,nebo proč by mělo být pro křesťany obecně autoritou klasické dílo židovské mystiky (Sefer ha-zohar,čili " kniha jasu") zvané kabala od tana Šimona bar Jochaj,ve zkutečnosti zkompilované kastilským kabalistou Mošem z Leonu (1240-1305) ? Zdá se mi,že jeho učení je krajně složité a vychází z novoplatónských principů,tedy nemá s biblí (ani časově) moc společného a jeho hebrejština a její významy jsou již v některých případech odlišné od starohebrejských významů.
(POZN : v Kastilii byli bezprostředními předchůdci autora ZOHARU bratři Jákob a Izák Kohen.Kabalisté této doby se zaměřili na techniky permutace a kombinace písmen a mystické numerologie - temura,gemantria a notarikon,jejichž vzory byly zjevně helénistického (nikoli biblického) původu.)

- host -

o již existujících odďelených druzích žijících dávno po stvoření se píše ve 3.Moj.11.13-20 + v 5.Moj.14.11-20,tedy v době,kdy by už hypotetický vývoj při tvoření proběhl.přesto se používá i zde v hebrejšťině úplně stejná formulace :

3.Moj.11.14

14 "a luňák červený a luňák hnědý podle svého druhu"

5.Moj.14.13,14

13 "a luňáka červeného a luňáka hnědého a luňáka podle jeho druhu; 14 a každého krkavce podle jeho druhu;"

„Podle jeho druhu.“ Heb. lemi·nah′.

Viz 1Mo 1:11
Dosl. „podle svého druhu (rodu)“. Heb. lemi·nó′; řec. ge′nos; lat. ge′nus. Výraz ‚druh‘ je zde použit ve smyslu kategorie životních forem, tedy ne tak, jak ho dnes používají evolucionisté.

PS : použití ÚPLNĚ stejného tvaru na tvory žijící i v dnešní době (3.Moj.11.13-20 + 5.Moj.14.11-20) - "podle svého druhu" je dle mého logickým vykladačským vodítkem pro význam této fráze v Gn.1.11,12,24.při výkladu významu slov se bere ohled na jiná místa výskytu v textu,která dobou zhruba odpovídají a proto není riziko,že by ustálená fráze či slovo po čase změnily svůj původní význam,jak se to ve vývoji jazyka bežně děje.použití stejné fráze v Genesis,Levitiku a Deuteronomiu však od sebe naštěstí není časově vzdálené a tak můžeme způsobem srovnání výkladu Bible pomocí Bible dojít k jasné shodě a k určení toho jaký byl význam této fráze v Gn 1.11,12,24.v Levitiku a Deuteronomiu je význam evidentní - nepopisuje se zde,jak země evolučně vydala své druhy,ale vyjmenovávají se zde odlišné druhy zvířat.pokud tento význam zpětně aplikuju na časově ne moc vzdálenou Genesis,pak je jasné,že i zde měla tato fráze význam který je shodný s významem Lv a Dt.

Pro Trituruse

evoluce ve smyslu, že napřed byla stvořena Země, pak nebe (vzduch) a vodstvo, pak rostliny, pak živočichové a pak člověk. To říká Bible a je to slučitelné s evoluční teorií.

Na blogu pana Váchy http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/marek-vacha.php?itemid=9321

Samozřejmě, že anglické slovo evoluce (česky vývoj) je použitelné v mnoha kontextech a ne všechny souvisí s ET - např. geologický vývoj (evoluce), historický vývoj (evoluce ), sociálně-kulturní vývoj (evoluce), názorový vývoj ( evoluce ) jedince, tělesný vývoj ( evoluce ) od narození po smrt, atd. V zásadě netvrdím, že tyto druhy vývoje neprobíhají. Takže evoluce ve smyslu poslupnosti, čili postupnosti oddělených stvoření - proč ne, chce-li to tak někdo nazývat, ať. Ale taková podoba evoluce nemá nic společného s oficiální makroevoluční mezidruhovou BIOLOGICKOU evoluční teorií.

Já nesouhlasím s makroevolučním BIOLOGICKÝM vývojem = přechidem jedněch druhů v jiné druhy, protože Genesis jasně uvádí, že Bůh vše živé stvořil podle základních KATEGORIÍ druhů, které proto odděleně vyjmenovává, což by nedělal, kdyby nedošlo k postupnému oddělenému tvoření těchto základních skupin. To však neznamená, že nemůže docházet k tzv. mikroevoluci = variační plasticitě a přizpůsobivosti v rámci stvořených druhů. Tato však nikdy nevede ke vzniku něčeho zcela nového a odlišného od výchozího druhu = tedy nevede k přechodu v druh jiný.

NÁZORY Z DISKUZE NA TÉMA : VÝZNAM FRÁZE " PODLE SVÉHO DRUHU."

http://straznavez.goodforum.net/rozhovory-s-pteli-f5/dva-tv-poady-k-zamy...

http://straznavez.goodforum.net/rozhovory-s-pteli-f5/dva-tv-poady-k-zamy...

Podle kabalistické knihy s názvem Zohar „byl před Adamovým hříchem v gan eden (zahradě Eden) jen jeden strom – strom života (ec ha-chajim) a všechny ostatní „stromy“ v zahradě byly jen jeho jednotlivými větvemi, každá s jiným ovocem“ (viz http://www.olam.cz/aktuality/sidry/5769/bereshit/vajigas.pdf ).

Gn 1:24,25 "24 I řekl Bůh: "Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!" A stalo se tak.
25 Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré."

Jinými slovy, Bůh je nevyráběl v laborce, ale dal příkaz zemi, ať ona sama je "vyrobí". Nejspíš na základě nastavení nějakých počátečních podmínek.

Biblická zpráva o potopě říká, že do archy měly být vzaty zvířata LEMINAH či LEMINEHU, tj. „podle jejich druhů“ (1.Mojžíšova 6:20).

Na rozdíl od zprávy ohledně stvoření, kdy země měla vydat „živé duše podle jejich druhů“ (1.Mojžíšova 1:24), tzn. umožňovat jejich rozmnožování a rozšiřování, archa měla tyto druhy zachovat při životě. Jedná se o stvořené druhy, které od samého počátku měly a stále mají oddělené regulérní programy. Druh v biblickém slova smyslu není druhem v současném zoologickém slova smyslu, takže opravdu do archy nemusel být umístěn každý zvířecí druh podle současného zoologického třídění, ale jen zástupci rodů, čeledí, podřádů či řádů.

Stačí totiž nepřeskakovat verše, které se jaksi nehodí. V 1.Mojžíšově 1:25 totiž čteme: „I učinil Bůh zvěř polní dle druhu jeho a dobytek dle druhu jeho a všeliký zeměplaz dle druhu jeho – a viděl Bůh, že je to dobré.“ (Dr. Isidor Hirsch) Bůh tedy neřekl: „skládačko, začni se skládat do variací, a stalo se tak“, ale řekl: „Ať země vydá živé duše podle jejich druhů“ (1.Mojžíšova 1:24), tedy podle variací, které Bůh předem poskládal.

Bůh tvořil SLOVEM (Bůh řekl). Ani slovo o tom, že by cokoliv skládal, ani žádný náznak jakékoliv použité techniky. Čteme pouze to, že Bůh stvořil vše živé tímto způsobem: řekl země ať vydá, řekl vody ať vydají.

Někdo si nedovede představit, že Bůh tvoří každé zvíře potažmo druh, ale má takovou moc, že řekne a tak se to stane. Přece i u vzkříšení člověka došlo jen k vyslovení příkazu nebo v případě Lazara oslovení.

takový závěr z těchto textů nejenže nevyplývá, ale i jejich kontext ukazuje na to, že za stvořením jednotlivých druhů vždy stál přímo Stvořitel jako tvůrce(výrobce)
a ne jako jakýsi technolog vydávající instukce k jakémusi již nastavenému a dle pokynů již samostatně probíhajícímu procesu.
Jednak přece nemůžeme očekávat, že by Bůh pro svou tvůrčí činnost používal jen výrazy jako ,,stvořil jsem přímo, udělal jsem sám apod., aby se vyhnul případnému nedorozumění.
Výrazy jako => Zazelenej se země zelení, Země vydala zeleň nebo
Vydej země rozmanité druhy živočichů přece nemohou vést k závěru, že
podle těchto textů je celkem patrné, že Bůh netvořil druh po druhu, ale vydal jen instrukci - staň se.
Bible je přece plná rozmanitostí, s jakou se to či ono vysvětluje a popisuje, tak není žádný důvod k názoru, že pokud Bůh nechal ve svém slově uvést, že země něco vydala, tak to zároveň nemůže dost dobře znamenat, že to byl přímo tvůrčí (výrobní) skutek. Jinými slovy, i pro přímá Boží stvořitelská díla, i pro ta ,,podle druhu´´, je použita výrazová rozmanitost, jako je tomu i mnohde jinde v Bibli.
Např. již zmíněný text Gn 1:24 "I řekl Bůh: "Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!" A stalo se tak má své pokračování ve verši 25 : Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. (EP)
Neboli to, co je podáno jako příkaz zemi k vydání = to, co Bůh přímo učinil. a nic jiného v tom nelze hledat, neboť tam nic jiného ani nikde jinde prostě není.Ale žádný příkaz pro zemi k samovýrobě z toho prostě nevyplývá.

pozorný čtenář by měl zbystřit, ale právě proto, aby mu nebyl podsunut názor, že věci proběhly jinak, než jak je popisuje Písmo neboli názor, že myšlenka, že by Bůh tvořil každý druh jednotlivě, je prostě neudržitelná a nesmyslná.

až na jednu výjimku, a to člověka, není v záznamu nic, z čeho by se dalo vydedukovat, zda Bůh tvořil každý druh jednotlivě nebo ne. Jediná relevatní informace, kterou můžeme získat, je, že Bůh tvořil slovem (ať se stane). A toto potvrzují i další pisatelé:

Žd 11:3 "Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného."

Ž 33:6 "Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup."

2Pt 3:5 "Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny."

Pak je tu další logika:
Sk 17:26 "On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel."

Znamená to snad, že tvoří znovu a znovu každého člověka, nebo udal jen počátek a zbytek běží podle svého programu sám? Jak je to v případě ducha, nevím, ale v případě těla je to jasné: jede to samo podle předem daného programu.

Protože Bible neříká nic o tom, zda byl každý druh tvořen jednotlivě nebo zda vznikaly na základě nějakého počátečního principu, musíme se pro rozhodnutí podívat jinam - do genomu. Ten vypadá tak, že nám dává na výběr: pokud Bůh skutečně tvořil každý druh zvlášť, pak je neuvěřitelné prase. Nebo je tu druhá varianta, že netvořil každý druh zvlášť, ale nechal to na zemi a vodách, kterým to přikázal.

Nemusíme nic dedukovat, stačí jen číst záznam o stvoření:
Uvádím některé obraty , jak je v 1. Mojžíšově 1. kapitole
formuluje ekumenický překlad:
verše 6,7:
I řekl Bůh: Buď klenba ..........učinil klenbu
verše 14, 16:
I řekl Bůh : Buďte světla ..........Učinil tedy Bůh dvě veliká světla
verše 20, 21:
I řekl Bůh: Hemžete se vody živočišnou havětí...........I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů
verše 24, 25:
I řekl Bůh: Vydej země rozmanité druhy živočichů..... Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře
verše 26, 27:
Ï řekl Bůh : Učiňme člověka......... Bůh stvořil člověka

Všude, ve všech etapách, je vidět postup, kdy zaznívá Boží výrok,
po kterém následuje přímý tvůrčí akt, tento princip je popisován jasně, srozumitelně, a nic neukazuje, že by jedině a jen člověk byl jako druh stvořen přímo.
Naopak, záznam o stvoření člověka zapadá do celého sdělení přirozeně jako další etapa stejného principu neboli toho principu, který už čtenář poznává z popisu stvoření živočišného a rostlinného světa podle jejich druhu.

Nikdo přece nepopírá, že Bůh tvořil slovem. Ale z toho přece nelze učinit závěr, že je to v rozporu tvořit jednotlivě podle druhu.
Celá 1. kapitola 1. Mojžíšovy má ve své předmluvě v EP :
Bůh tvoří slovem.Připravuje vše, aby člověk mohl plně a radostně žít.
Jinými slovy, překladatelé EP neviděli žádný rozpor mezi tvořením slovem
a tvořením podle druhu, které jednoznačně následně 1. Mojžíšova 1. kapitola
popisuje.
Kdybych to vzal doslova a do písmene, pak bych klidně mohl tvrdit, že Bůh tvořil slovem tak, že řekl jen své slovo či příkaz a pak se vše dělo samostatně bez jeho účasti, jako když někdo otočí kouzelným prstenem a pak se plní jeho vůle bez jakéhokoliv dalšího přičinění toho, kdo prstenem otočil.
Např. Biblický slovník od Adolfa Novotného (2. díl R - Ž) uvádí
pod námětem ,, Slovo, slovo Boží´´ na str. 906, ve 2. odst. toto (cituji ):
Přehlédneme-li vše, co je ve SZ řečeno o slovu Božím, shledáme, že nejde o pouhou sumu mravních a náboženských výroků, předpisů a nařízení, zaslíbení a výstrah, nýbrž že ve slově Božím žije spasitelná autoritativní vůle Boží, že tam, kde zaznívá slovo Boží, je přítomen Bůh svou mocí, láskou a svatostí.
Z tohoto pohledu by tedy bylo možné např. říci, že Bůh tvořil slovem v tom smyslu, že akt stvoření byl jednoznačným vyjádřením Boží autority,
moci a lásky.
Nevyvolává snad fakt, že jednotlivé etapy stvoření často obsahují
výrok: ,, I řekl Bůh´´, oprávněný pocit, že tím sám Bůh zdůraznil svou svrchovanou, autoritativní a láskyplnou roli, kterou při stvoření měl, a vůbec neznamená to, že by výraz ,,tvoření slovem´´ poukazoval na myšlenku tvůrčího procesu, který neobsahoval tvoření podle druhu
(o kterém se ale zpráva o stvoření výslovně zmiňuje) ?

Ano, jede to samo, ale podle jednotlivých druhů. Přece skutečnost, že Bůh netvoří znovu a znovu každého člověka nijak nevyvrací skutečnost, že Bůh tvořil jednotlivé druhy přímo.
Stvoření nějakého druhu dobytka přece neznamená, že by Bůh nutně musel každý jeho jednotlivý kus znovu a znovu vytvářet. Prostě stvořený druh dobytka se dál už množí mezi sebou sám, stejně jako je tomu u člověka.

Gn 1:24 "I řekl Bůh: "Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!" A stalo se tak."
Následující věta pak jen zdůrazňuje, že se tak stalo na Boží pokyn, tedy z jeho vůle a příkazu.

Ta následující věta, neboli verš 25, píše:,, Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všellijakých zeměplazů. Nepíše se tam o Božím pokynu, na základě něhož se pak věci
už samy od sebe programově daly do pohybu, ale píše se o tom, že rozmanité druhy učinil Bůh.

stvoření země a toho, co je na ní se nemohlo obejít bez Boží moudrosti, moci a tvůrčí aktivity, prostě bez Boha to nešlo a nelze z toho udělat závěr, že nemohl-li Bůh zařídit, aby to šlo i bez Něj, pak není všemohoucí.
Dále, ten kdo v pohádce točí kouzelným prstenem, spoléhá na síly, které za prstenem stojí, ale sám za sebe by své přání bez prstenu nemohl zrealizovat.
Prostě na tom, co si prstenem vytočil, se nijak kreativně nepodílí ani by toho nebyl schopen. Proto jsem toto přirovnání uvedl, abych do extrému ukázal nesmyslnost tvrzení, že Bůh jen řekl (tvořil jen slovem) a pak se to vše stalo
jakoby zázrakem.

Verše 24 a 25 spolu úzce souvisejí a patří do jednoho kontextu (stejně jako 3+4, 6+7, 9, 11+12 [!! země vydala zeleň, ne Bůh stvořil zeleň!], 14+16, 15+17, 20+21). Nemůžeš je svévolně od sebe oddělovat a vyvozovat si z toho pak co chceš.

Chceš tedy říct, že Bůh nemohl tvořit pouhým slovem "ať se stane, ať země sama vydá podle druhů"? Věříš tomu, že Ježíš nemohl proměnit kameny v chléb (Mt 4:3) nebo vodu ve víno? Pokud máš nějaké potuchy o programování, chemii a fyzice, pak bys mohl vědět, že nechat samovolně rozvinout druhy na platformě již existujícího programu je triviálnější úloha než změnit kameny v chleba nebo vodu ve víno. Nejkomplikovanější je sestavení programu, zbytek už může běžet sám. A sestavení programu je úloha na úrovni proměny kamenů v chleba.

co je v biblickém textu, a je-li tam, že Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře, pak je prostě učinil a ne, že Bůh jen zdůraznil, že se tak stalo na jeho pokyn, tedy z jeho vůle a příkazu.

od doby kdy zplodil Syna-Logose, nic neučinil, nebudu tak krutý, vzkřísil svého Syna, ale pak opět byl jen nad věcí.

Bůh samozřejmě mohl stvořit druh po druhu, ale v kontextu předchozího a v kontextu pozorované skutečnosti verš 25 vyznívá spíš tak, že země by bez Božího příkazu nemohla sama od sebe udělat naprosto nic (narozdíl od toho, čemu věří ateističtí evolucionisté). Bůh stvořil rozmanité druhy tak, že dal zemi příkaz, že ona má vydat rozmanité druhy.

Písmo nikde výslovně neříká, že by Bůh tvořil každý druh jednotlivě. Ale že se jedná pouze o chápání textu, protože text díky své stručnosti a zkratkovitosti takové chápání umožňuje. A kdybys to bral až takto doslovně, pak musíš připustit, že Bůh nestořil zeleň v její rozmanitosti, protože je tam jasně napsané, že jí vydala země. Na Boží příkaz. Když už tě netrkne kontext pozorování reality, měl by tě trknout kontext veršů 11+12. Proč by Bůh něco nechal čistě zemi a něčemu se věnoval druh po druhu zvlášť? Zejména, když pozorované charakteristiky jsou jak u rostlin, tak i u živočichů stejné?

O tom přece není pochyb, že země by sama od sebe, bez Boha, nemohla udělat naprosto nic, ale tento fakt přece nevede k závěru, že byl dán jen Boží příkaz a zbytek už země začla programově vytvářet sama.
Rozdíl mezi pojetím stvoření a evoluce přece není v tom(stručně a zjednodušeně řečeno), že obojí je vlastně evoluce, ale u stvoření se jedná o evoluci Bohem řízenou, ne nahodilou.
Základní rozdíl je přece hlavně v tom (a tak to Bible jasně říká a bylo a je to tak chápáno po staletí ), že stvoření spočívá ve tvoření jednotlivých druhů přímo Bohem, ale evoluce předpokládá vývoj druhů.
Snaha udělat z evoluce stvoření tím, že se trochu upraví biologické procesy
(aby to tak ryze evolucionisticky nekřičelo) a dá se tomu Boží počátek, je jen snahou uměle vykonstruovanou a poplatnou světu, který s teorií evoluce přišel.

Bůh stvořil rozmanité druhy tak, že prostě stvořil rozmanité druhy, nic jiného
v Písmu nehledej, a výraz: ,, Vydej země ´´, z toho prostě Bohem řízenou evoluci neudělá. Jen je ryzí biblické stvoření popsáno trochu vzletněji, než jen tak, že to Bůh učinil.
A pokud jde o kontext 1. kap. 1. Moj, tak prosím:
Učinil klenbu(7.verš), učinil tedy Bůh dvě veliká světla(16. verš), stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy...(21.verš), Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře (25. verš), učiňme člověka (26.verš), Bůh stvořil člověka (27.verš).
Pokud dle Tebe výraz :Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře (25. verš)znamená to, že Bůh tyto druhy stvořil tak, že dal zemi příkaz, že ona má vydat rozmanité druhy, mohlo by z toho tedy logicky vyplývat, že Bůh neučinil neboli nestvořil ani člověka, ale že člověka také např. jen vydala země na Boží příkaz.

Jde ale o to, co si pod tím slovem představíš. Doslovné chápání této věci tak, že Bůh pouze říká svůj pokyn a na tomto základě se jaksi zbytek udělá sám, jen na základě moci vyřčeného Božího příkazu, je absurdní.
Bůh nebyl jen jakýmsi moderátorem stvoření, ale jeho vykonavatelem a aktivním Tvůrcem, a to právě proto, že je Bůh a není žádná jiná tajemná síla, která by jen na jeho pokyn aktivně prováděla tvůrčí procesy s Boží moudrostí a vrcholnou kvalitou.
Tato nezastupitelnost Boha jako Stvořitele z Něj právě dělá jedinečného všemohoucího Boha, kterého nikdo, nic a nikdy nemůže nahradit.

Kontext veršů 11 + 12 zapadá též do kontextu celé zprávy o stvoření,
myslím, že děláš chybu v tom, že urputně lpíš na výrazu ,, Země vydala´´
jako na důkazu, že něco Bůh nechal čistě zemi.
Ber to jako jiný výrazový prostředek pro přímé stvoření věcí na zemi podle jednotlivých druhů, což okolní kontext zprávy o stvoření jednoznačně dokládá.
Zjevení 20:13 např. píše:,, Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé´´ - Myslíš si snad, že i v této věci Bůh dá jen příkaz a moře i smrt
pak bude jen samostaně vydávat mrtvé ?

výrok "Bůh stvořil či učinil" jako výrazový prostředek pro zdůraznění toho, že se tak stalo z jeho příkazu a bez něj by to nebylo možné. Verš 12 přece zcela jasně říká, že to země sama vydala zeleň v její druhové rozmanitosti, ne že Bůh tvořil každou kytku zvlášť.

Pokud tedy někdo chce přehodnocovat nějaké tradiční pojetí a zároveň vycházet z hebrejského textu, měl by v první řadě dokázat, že se opravdu hebrejské výrazy LEMINO, LEMINEHU a LEMINAH mohou vztahovat k něčemu, co teprve vznikne při spuštění programu, a ne k něčemu, co zde již před spuštěním programu vytvořeno bylo, tak jak se to chápalo před vznikem evoluční teorie.

Jinými slovy, slova TOCE HA’AREC NEFEŠ CHAJA LEMINAH z 1.Mojžíšovy 1:24, by se měly překládat podle toho, jak byla napsána a ne podle toho, jak mohou souhlasit s evoluční teorii (viz ekumenický překlad).

Pokud tedy chce přehodnocovat pojetí biblických textů jen na základě programátorských zkušeností a ne také na možnostech významu hebrejského textu, budu se raději držet významu hebrejského textu tak, jak mám jistotu, že mu z jazykového hlediska smím rozumět, než podle cizích zkušeností a úvah, které pouze naznačují, že by něco mohlo být i jinak.

výrazy LEMINO, LEMINEHU a LEMINAH neumožňují dvojí chápání. Všiml si toho i informatik Werner Gitt, který ve své knize „Použil Bůh evoluce?“ (Bielefeld: Christliche Literatur-Verbreitung e.V., 1993. str. 65), napsal:

Ve zprávě o stvoření je nápadné, že živé organismy byly stvořeny ve skupinách, které byly navzájem jasně odděleny – podle jejich pokolení. Tato výstižná formulace obsahuje několik závažných závěrů, která zcela protiřečí evolučnímu pojetí:

- Jednotlivé druhy rostlin a zvířat, jakož i člověk, povstaly oddělenými akty stvoření. Fylogenetická příbuznost je tím vyloučena.

- Rozmanitost mechanismů rozmnožování nevznikla evoluční cestou, nýbrž má počátek v původním stvoření: „Zazelenej se země… stromovím rozmanitého druhu, které ponese plody se semeny“ (Gn 1,11b).

- Žádný počátek života ve formě jakési prabuňky, z níž se vyvinul veškerý ostatní život, neexistuje.

- Druhy jako takové jsou uzavřené a hotové. Neexistoval tedy žádný prastrom, žádná praryba, žádný prapták ani žádný pračlověk.

- „Druhy“ zmiňované ve zprávě o stvoření (hebr. MIN; vyskytuje se jen v singuláru!) se zřejmě dají chápat nejlépe ve smyslu výše uvedené definice základních typů. Bůh tedy stvořil určité základní typy, které umožňovaly další rozrůznění v rasách.

Werner Gitt totiž právě na základě informatiky dokazuje, že samotná existence druhů v biblickém slova smyslu představuje uzavřené programy, které brání vzájemnému mísení, což vyžaduje úmysl někoho inteligentního (např. Bůh) a ne něčeho, co je založeno na náhodě v doslovném smyslu "vydej země rozmanité druhy".

země neměla vydat různé druhy zvířat, ale měla vydat zvířata podle svého druhu. To vůbec není vzdáleno současnému poznání „v oblasti programování“ (země = počítač, druh = program, obojí vyžaduje inteligentního tvůrce) a už vůbec ne s pozorovanou realitou, pokud do ní ovšem nezačne aktivně zasahovat člověk a po vynechání všech háčků nezačne podle toho interpretovat Bibli.

Co se týče času, tak všechna slovesa v 1.Mojžíšově 1:24-25 jsou v imperfektu, tedy ve vidu nedokonavém, takže bychom v podstatě mohli přesněji překládat: „A začal říkat … ať začne vydávat … a začal tvořit.“ Jinými slovy země začala vydávat duše zvířat na základě Božího tvoření jednotlivých druhů, a ne sama od sebe na pouhý Boží příkaz.

Správně zde někdo poukázal na to, že Bůh tvořil „slovem“. Jenže to nebylo pouhé „slovo“, ale bylo to to Slovo, o němž apoštol Jan napsal: „Všechno začalo existovat skrze něho a bez něho nezačala existovat ani jediná věc. … Tak se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi a dívali jsme se na jeho slávu, slávu jaká patří jedinému zplozenému synovi od otce; …“ (Jan 1:1-14)

netvořil Bůh každý druh jednotlivě, ale "svěřil" to jinému mechanismu.
jestli tomu rozumím správně, za tím mechanismem stál, ale také on, že? Že se ptám, to jen aby některým, kteří stejně znají všechno lépe než ostatní, neunikla pointa.

jestli tomu rozumím správně, za tím mechanismem stál, ale také on, že?
Ano. Jak jinak by mohl být označen za Stvořitele všeho?

Spíše je to tak, že „Písmo explicitně neříká, že se Bůh zabýval každým druhem u rostlin“, explicitně to však říká o všech NEFEŠ CHAJA neboli „duší živých“ (1.Mojžíšova 1:20), mezi něž patří nejen „létající tvorové“, ale mimo jiné také „domácí … a divoké zemské zvíře“ (1.Mojžíšova 1:24) a také člověk (1.Mojžíšova 2:7). Z toho tedy plyne spíše tento názor: Jestliže Písmo explicitně říká, že stvořil každou NEFEŠ CHAJA podle svého druhu, proč by tomu mělo být u rostlin jinak?

To, že „Bible naprosto jasně a explicitně říká, že druhy rostlin vydala země“, ještě neznamená, že explicitně říká jakým způsobem. Vysvětlení, co je myšleno oním „vydej“ (1.Mojžíšova 1:24, EP) a tedy jakým způsobem k tomu došlo, je explicitně podáno až v případě NEFEŠ CHAJA.

No, jestli sis toho nevšiml, tak se nebavíme o tom, jakým způsobem země vydala druhy, ale zda se Bůh zabýval každým druhem zvlášť nebo ne.

Podle Písma způsob, jakým země vydala druhy je tento: „I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré.“ (1.Mojžíšova 1:25, KB) Jinými slovy, země začala vydávat druhy podle toho, jak to naplánoval Bůh, když se „zabýval každým druhem zvlášť“, a ne podle náhodného evolučního vývoje.

pozn. V Bibli prostě evoluce bejt nemůže, protože ty lidi to tenkrát nemohli tušit, a pokud je tam někde psáno, že druhy "vydala země", určitě se tim nemyslí "vznik druhů přírodním výběrem". Pokud by v Bibli byla popsaná evoluce, museli bychom uznat, že se jedná skutečně o boží slovo.

Ale co je to ten TYP? Nikdo není schopen vůbec něco takového definovat. Jistě... jsou tu pokusy jako baramin apod. Ale nikdo nedokáže říct, co to vlastně je. Nikde neexituje něco obdobného, jako je evoluční strom života. Nikde neexistuje seznam baraminů. Jak můžete vůbec říct, že se může měnit jen v určitém typu, když ani nevíte co to ten typ je. Je to třeba čeleď, řád nebo kmen? Nebo celá říše? Nebo jen rod... Prostě tzv. baraminologové jsou v tomto úplně zmatení a vytvářejí si "své" baraminy jak se jim zlíbí a jak se jim líbí... To že je věda???

Druh, toto české slovo s jeho anglickým ekvivalentem species (z latiny), je biologický základní termín a pod něj biologové a evolucionisté řadí různé organizmy, dávajíce jim latinské dvojslovné názvy, tvořené rodovým (např. Canis) a druhovým (familiaris) jménem, zde hezky česky pes domácí, podle dohody se to má psát latinsky a kurzívou. Tento pes domácí má dnes asi 500 plemen (rasa je to samé, ale z důvodu rasismu se od tohoto slova ustupuje ke slovu plemeno, v botanice odrůda). Rod pes patří do čeledi psovití, Canidae (čte se kanidé, kanis, kanis familiaris, pes domácí), kam patří také lišky, šakali, vlci atd., ale už ne kočky či medvědi. Toto je lidská dohoda, jak řadit jednotlivé organizmy, ovšem od dob kreacionisty Linného se taxonomie chopili darwinisté se svými vykonfabulovanými příbuzenskými vztahy (mezi kytkama a lidma, houbama a broukama) a udělali z této systematiky naprostý, nereálný, zcela pohádkový guláš. Realitu (bios, to, co žije) změnili podle své dějepisné fantastické představy o minulosti. Když kreacionista řekne, že nikde žádné nové druhy nevznikají, tak tím samozřejmě nepopírá, že si evolucionisté nové druhy vymýšlejí a libovolně definují, tedy evoluční taxonomii, ale má na mysli realitu - tedy jestli příroda tvoří nové druhy, ne evoluční taxonomie. Pod pojmem druh tedy kreacionista rozumí stvořený základní typ, v kreační terminologii nazývaný baramin (bara-hebrejsky stvořit, min-hebrejsky druh). Kreacionisté na této taxonomii teprve před pár lety začali pracovat, takže se samozřejmě rozpracovanost této systematiky nemůže rovnat taxonomii dnes už staré 250 let. V evoluční taxonomii (kterou nepoužívají jen vyznavači evoluční pohádky, ale i normální biologové) samozřejmě druhy vznikají a zanikají, protože za druh lze považovat libovolně všechno možné (také jsou o to vedeny mezi biology četné spory), stačí, aby se pár párů organizmů dostalo do izolace a přestalo křížit s původní paralelně se množící skupinou svých vlastních předků, a může vzniknout „nový druh“. Příklad: v 15. století byli na ostrov Porto Santo severně od Madeiry přivezeni králíci domácí. Ti na tomto ostrově zdivočeli a přestali se křížit s původními králíky, ze kterých pochází a jsou proto považováni za nový biologický druh. Takových příkladů je celá řada, evolucí nezfetovaní biologové přiznávají, že kdyby se z kynologických knih nevědělo, jak jednotlivé současné rasy psů vznikaly, tak by se mnohé vyhrabané kostry současných psů a současní psi živí považovali (právem) za různé druhy a asi i rody, protože už velmi mnozí se mezi sebou nekříží. Už z tohoto jednoduchého příkladu vidíme, co je vlastně celá ta evoluční hitparáda a pofidérní dějeprava: variabilita někde uvnitř čeledi, vydávaná zcela neprávem za evoluci stále výš a výše, k vyšším metám, od bakterie k banánovníku a až k dělostřelecké baterii. Kreacionisté se snaží držet reality a stanovit hranici, kterou nemůže (kromě evolučního dějepisectví) překročit fakticky žádný nositel konkrétního genomu. Přesněji, ze které nemůže vybočit společenství organizmů daného genofondu (to je soubor všech genomů/genů v tomto vzájemně se jak křížícím, tak i nekřížícím!! souboru (populaci) jedinců. Ti pak vyšli, pravděpodobně všichni (protože není lehké příbuzenské hranice stanovit), z jediného, původně stvořeného páru - baramin. Velmi, velmi přibližně se tyto hranice kryjí se zoologickou čeledí, tedy např. psovití, kočkovití atd. Takže Bůh mohl stvořit jediný pár něčeho podobného vlkovi, a z něj, zcela neevolučně, máme všechny současné psy, vlky, lišky atd. S evolucí to nemá nic společného. Na velkou proměnlivost v přírodě a zcela přirozený, neevoluční, ale Bohem umožněný vznik ras následkem stvořeného, na všechny možné variety připraveného genomu, si naběhl Darwin a všichni jeho nohsledi, kteří tuto úžasnou, Bohem stvořenou proměnlivost vedle zároveň jejích nepřekročitelných bariér, vydávají za důkaz evoluce. Ani jim nevadí, že nově vzniklé „druhy“ a rasy jsou geneticky chudší a méně odolné než jejich předci. Protože jsou specializovanější. Tak Darwin mylně na Galapágách interpretoval variabilitu krunýřů želvy sloní nebo zobáků pěnkav z čeledi strnadovitých jako evoluci, nevěda, že zobáky těchto pěnkav se nikam nevyvíjejí a oscilují jen kolem nějakého rovnovážného bodu dle sezónních podmínek na tamních ostrovech – natož aby se z toho dalo vyvozovat, že kdysi jejich předchůdci byli nějací plazi – to jsou ony evoluční neoprávněné pohádkové extrapolace a konfabulace, nepodložené jak současným skutečným životem organizmů, pozorovaným po tisíciletí, tak ani zkamenělinami. Jim to ale nevadí, oni nepotřebují fakta, oni si vystačí se zamilovanou hypotézou, svojí oblíbenou verzí biologického dějepisu. Láska je často slepá a slepou chce i zůstat, není-li spojena s pravdou a úctou k pravdě, to známe všichni dobře, kdo tu už nějaký pátek žijeme. Evolucionisté úctu k pravdě, faktům a realitě, nemají. Kreační definice základního stvořeného typu vychází z těchto premis, má-li jít o baramin: 1. musí dojít ke skutečnému oplodnění, 2. musí se rovným dílem uplatnit dědičnost obou rodičů, 3. stačí, když alespoň začne vývoj zárodku. Z toho plyne, že se nevyžaduje plodnost, protože k její ztrátě stačí velmi málo (jediná mutace). Takže i neplodní kříženci se počítají k baramin. 4. stačí i nepřímé křížení, tedy nekříží-li se druh A s druhem C, ale A se kříží s B a C se kříží s B, je A i C považován za baramin. Příklad: Bažant královský, bažant obecný, kur domácí (slepice) a krocan divoký patří k jednomu základnímu typu (baramin), protože se vzájemně přímo či nepřímo kříží (ne všichni se všemi). Ale kachna divoká se (dle dosavadních pozorování) s nimi nekříží, patří tedy k jinému baramin. Koňovití (čeleď): Zebra horská, kvagga a zebra Gréviho, dále osel asijský, africký a kůň Převalského patří zřejmě k jedinému baramin, a to i přesto, že se ne všichni kříží se všemi (nebylo pozorováno křížení asijského osla a zebry Gréviho). Podobně z botaniky kuklík potoční a kuklík městský, tyto dva plevele, se téměř nekříží a uvádí se jako dva rozdílné druhy (Geum rivale a Geum urbanum), žijí na odlišných místech. Když je ale zasadíte vedle sebe, zkříží se. To je ale velmi málokdy k vidění, proto je kreacionisté považují za jeden baramin, jediný stvořený druh, a oba druhy spíše za jednotlivé rasy. Podobně je to u náprsníku červeného a žlutého, oba jsou řazeni k různým druhům. Tyto závěry se pak zobrazují na matici křížení, chovatelé, kterým se nějaké nové křížení podaří, o tom referují v odborných časopisech. Takže na položenou otázku: ano, pes a liška patří k jednomu druhu, stvořenému baramin. Dnes jsou však biology řazeni jen do stejné čeledi (psovití, Canidae), přestože se ví, že Canis a Vulpes se křížit mohou. Znovu upozorňuji, že evolucionisté dnes ve svém zoufalství prokázat neprokazatelnou evoluci uvádějí rozmanitost přírody a miliardy změn, které pozorujeme denně, za důkaz evoluce. Fatálně jim však chybí důkaz, pozorovatelný důkaz, že tyto různé změny (způsobené variabilitou původně stvořeného genomu, mutacemi, nemocemi, vymíráním atd.) se v jedné, jediné živé soustavě dlouhodobě kumulují a vedou ke vzniku nových genů, souborů genů a potažmo orgánů a organizmů, tedy vpravdě ke vzniku nových druhů. Takže, aby bylo přátelům z evoluční církve jasno, co kreacionista tvrdí: žádné nové druhy a žádné nové geny, vedle těch původně stvořených, nevznikají! A že vám chybí zkameněliny, které by tu vaši pohádku o nových taxonech, vznikajících tak hojně v minulosti, prokazovaly, je obehraná písnička, při které okamžitě vypínáte uši i mozek. O čem to je? O úctě k faktům, o úctě k realitě. O úctě k pravdě!

Pavel Kábrt

BIBLE WORKS 5 :

BKR Leviticus 11:14 Též sup, káně a luňák vedlé pokolení svého,

CEP Leviticus 11:14 luňáka a různé druhy jestřábů,

ASV Leviticus 11:14 and the kite, and the falcon after its kind,

BHT Leviticus 11:14 wü´et-haºDDä´â wü´et-hä´ayyâ lümînäh

DRA Leviticus 11:14 And the kite, and the vulture, according to their kind.

JPS Leviticus 11:14 and the kite, and the falcon after its kinds;

KJV Leviticus 11:14 And the vulture, and the kite after his kind;

NJB Leviticus 11:14 the kite, the various kinds of buzzard,

YLT Leviticus 11:14 and the vulture, and the kite after its kind,

BGM Leviticus 11:14 kai. kai, cc to.n o` dams gu,pa gu,y namsc kai. kai, cc ivkti/na ivkti,n namsc kai. kai, cc ta. o` danp o[moia o[moioj ananpn auvtw/| auvto,j rpdms

BGT Leviticus 11:14 kai. to.n gu,pa kai. ivkti/na kai. ta. o[moia auvtw/|

BLM Leviticus 11:14 kai. kai, cc to.n o` dams gu,pa gu,y namsc kai. kai, cc ivkti/na ivkti,n namsc kai. kai, cc ta. o` danp o[moia o[moioj ananpn auvtw/| auvto,j rpdms

LXT Leviticus 11:14 kai. to.n gu,pa kai. ivkti/na kai. ta. o[moia auvtw/|

(@Po+SxxxExHaRx)tae (@Pc+SxxxExHxRx)w WTM Leviticus 11:14

(@ncfsn+SxxxExHxRx)ha'D' (@Pa+SxxxExHxRx)h

(@Pa+SxxxExHxRx)h (@Po+SxxxExHaRx)tae (@Pc+SxxxExHxRx)w

(@Pp+SxxxExHxRx)l (@ncfsn+SxxxExHaRx)hY"a;

(@ncmsc+S3fsExHxRx)!ymi

`Hn")ymil. hY"ßa;h'-ta,w> ha'êD'h;’-ta,w> WTT Leviticus 11:14

VUL Leviticus 11:14 milvum ac vulturem iuxta genus suum

BKR Deuteronomy 14:13 A sokola, supa a luňáka vedlé pokolení jeho,

CEP Deuteronomy 14:13 luňáka, jestřába a různé druhy supů,

ASV Deuteronomy 14:13 and the glede, and the falcon, and the kite after its kind,

BHT Deuteronomy 14:13 wühärä´â wü´et-h亴ayyâ wühaDDayyâ lümînäh

DRA Deuteronomy 14:13 The ringtail, and the vulture, and the kite according to their kind:

JPS Deuteronomy 14:13 and the glede, and the falcon, and the kite after its kinds;

KJV Deuteronomy 14:13 And the glede, and the kite, and the vulture after his kind,

NJB Deuteronomy 14:13 the kite and the several kinds of buzzard,

YLT Deuteronomy 14:13 and the glede, and the kite, and the vulture after its kind,

BGM Deuteronomy 14:13 kai. kai, cc to.n o` dams gu,pa gu,y namsc kai. kai, cc to.n o` dams ivkti/na ivkti,n namsc kai. kai, cc ta. o` danp o[moia o[moioj ananpn auvtw/| auvto,j rpdms

BGT Deuteronomy 14:13 kai. to.n gu,pa kai. to.n ivkti/na kai. ta. o[moia auvtw/|

BLM Deuteronomy 14:13 kai. kai, cc to.n o` dams gu,pa gu,y namsc kai. kai, cc to.n o` dams ivkti/na ivkti,n namsc kai. kai, cc ta. o` danp o[moia o[moioj ananpn auvtw/| auvto,j rpdms

LXT Deuteronomy 14:13 kai. to.n gu,pa kai. to.n ivkti/na kai. ta. o[moia auvtw/|

(@Pa+SxxxExHxRx)h (@Pc+SxxxExHxRx)w WTM Deuteronomy 14:13

(@Pc+SxxxExHxRx)w (@ncfsn+SxxxExHxRx)ha'r'

(@Pa+SxxxExHxRx)h (@Po+SxxxExHaRx)tae

(@Pa+SxxxExHxRx)h (@Pc+SxxxExHxRx)w (@ncfsn+SxxxExHaRx)hY"a;

(@Pp+SxxxExHxRx)l (@ncfsn+SxxxExHxRx)hY"D;

(@ncmsc+S3fsExHxRx)!ymi

`Hn")ymil. hY"ßD;h;w> hY"ëa;h'ä-ta,w> ‘ha'r'h'w> WTT Deuteronomy 14:13

VUL Deuteronomy 14:13 ixon et vulturem ac milvum iuxta genus suum

BKR Deuteronomy 14:14 A žádného krkavce vedlé pokolení jeho,

CEP Deuteronomy 14:14 žádný druh havranů,

ASV Deuteronomy 14:14 and every raven after its kind,

BHT Deuteronomy 14:14 wü´ët Kol-`örëb lümînô

DRA Deuteronomy 14:14 And all of the raven's kind:

JPS Deuteronomy 14:14 and every raven after its kinds;

KJV Deuteronomy 14:14 And every raven after his kind,

NJB Deuteronomy 14:14 all kinds of raven,

YLT Deuteronomy 14:14 and every raven after its kind;

BGM Deuteronomy 14:14 kai. kai, cc pa,nta pa/j aiamsn ko,raka ko,rax namsc kai. kai, cc ta. o` danp o[moia o[moioj ananpn auvtw/| auvto,j rpdms

BGT Deuteronomy 14:14 kai. pa,nta ko,raka kai. ta. o[moia auvtw/|

BLM Deuteronomy 14:14 kai. kai, cc pa,nta pa/j aiamsn ko,raka ko,rax namsc kai. kai, cc ta. o` danp o[moia o[moioj ananpn auvtw/| auvto,j rpdms

LXT Deuteronomy 14:14 kai. pa,nta ko,raka kai. ta. o[moia auvtw/|

(@Po+SxxxExHaRx)tae (@Pc+SxxxExHxRx)w WTM Deuteronomy 14:14

(@ncmsn+SxxxExHaRx)bre[o (@ncmsc+SxxxExHxRx)lKo

(@ncmsc+S3msExHxRx)!ymi (@Pp+SxxxExHxRx)l

`An*ymil. breÞ[o-lK' taeîw> WTT Deuteronomy 14:14

VUL Deuteronomy 14:14 et omne corvini generis

BKR Genesis 1:11 Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak.

CEP Genesis 1:11 Bůh také řekl: "Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozman