Zprohýbaná země
David Allen

Poprvé publikováno: Stvoření 25(1):40–43, prosinec 2002, autor: David Allen, přeložil M. H. v 1/2010
http://creation.com/warped-earth

Učili vás, že zvrásněné horniny byly po miliony let deformovány pozvolným působením vysokých teplot a tlaků? Mě to tak učili na střední škole. Geologická uskupení často jasně dokazují, že horniny nemohly být tvrdé a křehké předtím, než byly zvrásněny.

Klasická polystrátová fosilie
John D. Morris, Ph. D., prezident ICR
(http://www.icr.org/i/pdf/af/af0910.pdf)
(Přeložil M. T. z časopisu Acts & Facts, roč. 38, č. 10 – říjen 2009, str. 15, přeloženo 1/2010).

Před lety zveřejnil časopis National Geographic pozoruhodnou fotografii polystrátové fosilie, zkamenělého stromu, který prochází vertikálně několika vrstvami hornin v Tennessee. Jeho kořeny trčí v uhelné sloji, nad ní je vrstevnatá jílovitá břidlice a tenké vrstvy bohaté na uhlík. Zastánce některé z forem evoluce /uniformitarianismu/ by věřil, že trvalo velmi, velmi dlouho, než se tato posloupnost vrstev utvořila (mnohem déle než trvá růst, smrt a následný rozklad mrtvého stromu), ale zde těmito vrstvami prostupuje vzhůru jedna jediná fosilie. Tenhle jeden zkamenělý strom svědčí o tom, že neplatí mantra evolucionistů: „přítomnost je klíčem k minulosti“.

Vznik druhů a zvířata v Arše
Daniel Criswell, Ph. D.
(Přeložil M. T. z časopisu Acts & Facts, roč. 38, č. 4 – duben 2009, str. 10 – 12, přeloženo 9/2009).
(Speciation and the Animals on the Ark)

Mnozí lidé, kteří užívají biologická data k podpoře svého pojetí staré země, věří, že výskyt milionů živočišných druhů nepodporuje kreacionistickou interpretaci země mladé. Stejně tak si nemyslí, že nedávná globální Potopa by podporovala existenci dnešní záplavy zvířat, kdyby Nóach vzal do Archy pouze dva jedince každého druhu. Avšak věda o tom, jak dochází ke vzniku druhů i nepoměr mezi vědeckou definicí druhu a druhem biblickým přece jen dokládá, jak mnoho variací téhož druhu zvířete může rychle vzniknout z malých populací jako třeba těch v Nóachově Arše.

Šest argumentů pro celosvětovou potopu

(http://www.answersingenesis.org/get-answers/features/worldwide-flood-evi...)
Dr. Andrew Snelling

Andrew Snelling získal titul Ph. D. v geologii na univerzitě v Sydney a pracoval jako konzultant při geologickém výzkumu pro organizace jak v Austrálii tak v Americe. Je autorem četných vědeckých článků a nyní pracuje jako vedoucí výzkumného oddělení Answers in Genesis (Odpovědi v Genesis; 7. prosince 2007) Přeložil M. T. – květen-červen 2009

Mluví-li Bible o celosvětové Potopě v Genesis 7-8, myslí to doslova. Popisovaná Potopa nebyla místním jevem, nejde o pouhou metaforu či nereálnou fikci – vody skutečně pokrývaly celou zemi. Ale nechceme, abyste nám to věřili „jen tak“. Ověřte si důkazy přímo pod svýma nohama.

Argument 1

FOSILIE MOŘSKÝCH TVORŮ SE NACHÁZEJÍ VYSOKO NAD ÚROVNÍ MOŘE V DŮSLEDKU TOHO, ŽE VODY OCEÁNŮ ZAPLAVILY VŠECHNY SVĚTADÍLY

Fosilie (zkameněliny) mořských tvorů nalézáme ve vrstvách hornin, které pokrývají všechny světadíly. Například většina horninových vrstev ve stěnách Grand Canyonu (více než půl druhého kilometru nad úrovní moře) obsahuje marinní (mořské) fosilie. Fosilní mořské měkkýše nalézáme dokonce i v Himálajích.

Argument 2

RYCHLÉ POHŘBENÍ ROSTLIN A ZVÍŘAT

Setkáváme se s rozsáhlými fosilními „hřbitovy“ a výborně zachovanými fosiliemi. Například miliardy loděnkovitých fosilií spočívají ve vrstvě v redwallském vápenci v Grand Canyonu. Tato vrstva byla uložena katastroficky masivním přílivem sedimentu (většinou vápence). Křídové a uhelné sloje Evropy a Spojených států i ryby, ichtyosauři, hmyz a další fosilie po celém světě svědčí o katastrofickém zániku a pohřbení.

(Redwallský vápenec = vápencové souvrství ve Velkém kaňonu řeky Colorado v Arizoně, statigraficky náležející kinderhookianu (spodní waverlyan) ve spodním mississippianu. V nadloží redwallského vápence je série supai. Pozn. překl.)

Argument 3

RYCHLE UKLÁDANÉ VRSTVY USAZENIN SE TÁHNOU ROZSÁHLÝMI ÚZEMÍMI

Nalézáme vrstvy hornin, které můžeme sledovat přes celé světadíly – dokonce i mezi světadíly – a fyzické rysy v těchto vrstvách naznačují, že byly uloženy rychle. Například tapeatský pískovec a redwallský vápenec ve Velkém kaňonu můžeme sledovat přes celé Spojené státy, nahoru do Kanady a dokonce přes Atlantský oceán do Anglie. Anglické křídové vrstvy (bílé útesy doverské) můžeme sledovat po celé Evropě až na Střední východ a také je nalézáme na středozápadu Spojených států a v západní Austrálii. Křížové (šikmé) vrstvy coconinských pískovců ve Velkém kaňonu svědčí o 30 000 krychlových kilometrů písku uložených mohutnými proudy vody během několika dnů.

(Coconinské pískovce = souvrství bílých pískovců, statigraficky náležející střednímu permu. Na příkrých srázech kaňonu se ostře odráží jeho bílá barva jak od červeně zbarvených vápenců v nadloží, tak i od podložních červených vrstev spodního permu (hermitské vrstvy a série supai). Křížově a diagonálně zvrstvené coconinské pískovce představují uloženiny rozsáhlých písečných přesypů. V jižním Utahu laterálně přecházejí do kaibabského vápence. - Pozn. překl.)

Argument 4

SEDIMENT DOPRAVOVANÝ NA DLOUHÉ VZDÁLENOSTI

Zjišťujeme, že sedimenty v těchto rozsáhlých, rychle ukládaných horninových vrstvách musely být vymílány ze vzdálených zdrojů a unášeny na velké vzdálenosti rychle tekoucí vodou. Například písek z coconinských pískovců Velkého kaňonu (Arizona) musel být vymílán a dopravován ze severních oblastí nynějších Spojených států a Kanady. Dále, ukazatele vodních proudů (jako třeba čeřiny) zachované ve vrstvách hornin dokazují, že po „300 milionů let“ proudila voda neustále ze severovýchodu k jihozápadu přes celou Severní a Jižní Ameriku, což je samozřejmě možné jen po několik týdnů během celosvětové Potopy.

Argument 5

RYCHLÁ NEBO ŽÁDNÁ EROZE MEZI VRSTVAMI (STRATA)

Nalézáme důkazy buď velmi rychlé anebo vůbec žádné eroze mezi horninovými vrstvami. Ploché, břitovité meze mezi vrstvami hornin svědčí o souvislém ukládání jedné vrstvy za druhou, aniž by byl čas na erozi. Nejsou například důkazy o „chybějících“ milionech let (eroze) na ploché hranici mezi dvěma známými vrstvami Velkého kaňonu – coconinskými pískovci a hermitskými vrstvami. Jiným působivým příkladem plochých hranic ve Velkém kaňonu je redwallský vápenec a vrstva pod ním.

(Hermitské vrstvy = uloženiny červených břidlic a pískovců ve Velkém kaňonu řeky Colorado v Arizoně. Společně se sérií supai jsou spodnopermského stáří. - Pozn. překl.)

Argument 6

MNOHÉ VRSTVY JSOU UKLÁDÁNY V RYCHLÉM SLEDU

Horniny se běžně neohýbají; lámou se, protože jsou tvrdé a křehké. Na mnoha místech však nalézáme celé sledy vrstev, které se ohnuly, aniž by praskly, což naznačuje, že všechny horninové vrstvy byly uloženy rychle a ohnuty tehdy, když byly ještě vlhké a vláčné před konečným ztvrdnutím. Například tapeatské pískovce ve Velkém kaňonu jsou ohnuty do pravého úhlu (90°) bez známek zlomů. K tomuto ohnutí mohlo však dojít teprve poté, co byl zbytek vrstev uložen, prý za „480 milionů let“, zatímco tapeatské pískovce zůstaly vlhké a vláčné.

Následují komentáře k jednotlivým šesti argumentům

Jak přežily sladkovodní a mořské ryby potopu?

Don Batten (editor), Ken Ham, Jonathan Sarfati a Carl Wieland
(How did freshwater and saltwater fish survive the Flood?)

Rotace pláště a potopa
(Mantle rotation and the flood)
Larry Vardiman, Ph. D.
Dr. Vardiman je profesorem Vědy o atmosféře a ředitelem výzkumu

Hualapaiové a potopa

William A. Hoesch, M. S.
(William A. Hoesch je výzkumný asistent v geologii)
(Acts and Facts, roč. 37, č. 1, leden 2008, str. 16)

Polemika o potopě

Vážený pane,