Peter Davis, B.A., Dip. Ed.

Foto stock.xchng

(Z http://creation.com/creation-rescued-me-from-drugs přeložil M. T. - 4/2011)

Zhruba do svých 30 let jsem věřil v evoluční teorii. Zásadní souhlas s tím, co mě učili ve škole, mě přivedl k přesvědčení, že jsme se v samém základu zrodili z chemikálií, ať už byl přitom přítomen Bůh nebo nebyl. Takže jsem došel k závěru – z mého pohledu docela logickému - , že narkomanie by mohla být účinnou cestou proměny a regenerace osobnosti:

Neboť z chemikálií jsi vzešel;
A v chemikálie se obrátíš.

Drogy byly logickou odpovědí na velké otázky života: Odkud jsem přišel? Kdo jsem? Kam jdu? A drogy byly zcela logicky shodné s všeobjímající evoluční odpovědí. Z chemikálií jsem vzešel, tvoří mě chemikálie, a průběžné chemické proměny určují směřování lidské rasy. Tohle mě učili. A to jsem také v dobré víře přijímal.

Více než 10 let jsem přijímal myšlenku, že braní drog – obecně vzato chemických sloučenin – může být a je cestou, jak uspokojit touhu být vyzrálou osobností. A tak začala dlouhá řada pokusů s chemikáliemi, kdy jsem se snažil uplatňovat v životě poznatky, které mě učili.

Každý z mých učitelů i dalších důležitých lidí v mém životě svým osobitým způsobem přispíval k podpoře názoru, že žijeme a pohybujeme se ve světě plném chemikálií, a že jedině jimi jsme tvořeni. I z médií to tak či onak zaznívalo. Stejně jako se to děje většině žáků na státních školách dnes, i mně odpírali přístup k jakékoli alternativě. Evoluce, ačkoli to oficiálně byla „teorie“, byla předkládána jako fakt. Jiná vysvětlení neexistovala – alespoň ve škole se o nich nikdo nezmiňoval a nikdo nesměl o ničem takovém diskutovat.

Moje rané pokusy s drogami se časem zvrhly ve vše pohlcující vášeň, se kterou jsem se stůj co stůj snažil dosáhnout proměny osobnosti - pomocí chemikálií, kterým mě ve škole učili věřit.

Rozpadající se život

Jak jinak, všechno začalo černat a tmavnout, a spíše než aby se věci řídily evolucí, chovaly se podle druhého zákona termodynamiky. Nesměřoval jsem vzhůru, jen jsem se rozpadal a chátral. Nakonec jsem nebyl schopen dělat ani tu nejpodřadnější práci. Můj život upadal v každém ohledu. Ale mou vírou v chemikálie to vůbec neotřáslo. Věřil jsem jim prostě dál, i když jsem měl před očima fakta vlastního mravního úpadku.

A pak přišel ten úžasný den, kdy jsem slyšel jednoho křesťana, jak úplně přirozeně vysvětluje fakta z geologie z hlediska toho, co je napsáno v Bibli. Bylo to, jako by mi z mysli spadlo hrozné závaží; Bůh přeskočil ten můj výhled táhnoucí se kamsi dozadu po „milióny let“. Je to úžasně osvobozující, zjistit, že On pracuje zcela aktivně zde a teď, mnohem blíž a těsně se Svým stvořením. A jak člověk zároveň vystřízliví – uvědomí-li si ty strašné dějiny sebeklamu lidstva, schopnosti některých lidí svádět druhé pomocí vědeckých eskamotáží. Bylo to nádherné být svobodný, i když mě přitom mrazilo!

Zjistil jsem, že je mi líto lidí jako byl třeba Charles Darwin – lidí, kteří si v mysli staví bunkry, aby unikli Božímu světlu a jeho pravdě. V dílech Darwina, Marxe a Freuda jsem také mohl postřehnout určitý vztek či nechuť, podobně jako u všech ostatních obchodníků s evoluční doktrínou, která ve své podstatě vychází z hinduistické víry v evoluci. Byl jsem tak šťasten, že jsem mohl odhodit špinavé cáry svého vlastního hinduizmu a obléknout si dokonalé Boží brnění a oddělit se od oněch jedovatých konceptů, které mi jen ničily život. Jasné světlo stvoření mě tak vysvobozovalo z oněch temných praktik narkomanie, alkoholizmu a promiskuity. Nejsem totiž stvořen k obrazu divokého zvířete, ale k obrazu Božímu.

Co žene děti k drogám?

Chci apelovat na rodiče, aby si uvědomili, že je to evolucionistické myšlení, co hraje podstatnou roli v tom, že děti uvěří v drogy a začnou žít zcela chaoticky v duchu náhody. Ať už začnou svoji víru realizovat vědomě, nebo je jejich postoj k evoluční teorii jen povrchní a formální, semeno pro jejich sebezničení je často zaseto okamžitě poté, co se v duši tato destruktivní doktrína usadí.

A jak přijde dostatečný tlak, símě zkázy začne klíčit. Vaše děti se navrátí ke kořenům – míněno doslova - protože to chápou tak, že kde je zdroj, tam se musí najít i síla umožňující změnu a skutečný „život“. A začnou-li být silně nespokojené samy se sebou nebo se stavem světa, jak se to stalo i mně, určitě začnou toužit po změně. Ve své smrti budou dychtit po nějakém novém druhu života – jakémkoli druhu života – včetně živoření v chemicky navozených vidinách.

Při svém hledání změny se však neobrátí k Bohu či Ježíši Kristu nebo Bibli. Mohu vás ujistit, že všechny tyhle věci vnímají jako vybledlé a neúčinné pobožnůstkaření, jakmile základní principy evoluce zacvaknou do svého místa v jejich mysli.

Zbývá nám tedy otázka: kdo otevře dveře tohoto intelektuálního vězení? Většina vlád naprosto jistě nedovoluje svým učitelům ani jen zmínit kritiku evolučního dogmatu, tím méně vysvětlit alternativní pohled; to proto, že k evoluční teorii je pouze jedna alternativa, a tou je stvoření. Vyučovat stvoření však s sebou nese nutně poznání, že existuje vyšší autorita než je vláda. A existuje-li vyšší autorita než vláda, pak musí zůstat vláda této vyšší autoritě podřízena.

Možné alternativy

Od učitelů placených státem a odvozujících od něj svoji autoritu nemůžeme očekávat, že přijdou s křesťanskými alternativami, které předpokládají jak existenci, tak legitimitu autority vyšší než je ona státní. Kdyby tak postupovali, podrývali by tím vlastní důvěryhodnost.
Když je Bible je vyvracena, potlačována a všelijak popírána, pak se výroky státu a jeho orgánů stávají standardním „slovem božím“. No a tím se musejí všichni řídit.

A jde právě o důsledky podřízenosti tomuhle „bohu“ – důsledky nekritického přijímání učebních osnov tohoto boha – to jsem se zde pokusil nastínit. Posloucháme tyto bohy ke své vlastní škodě, ke škodě svých dětí i dětí těchto dětí.

Apeluji na vás jako ten, kdo byl doslova „vzkříšen z mrtvých“. Vím z bezprostřední, osobní zkušenosti, že noční můra drogové závislosti je v podstatě problémem „mentálním“, problémem chybného myšlení. Za příznivých podmínek pak chybné myšlení vede ke špatnému jednání – vlastně jen k realizaci chybné víry.

Zasahujeme-li však až v okamžiku, kdy postižený jedná zle, aniž bychom opravili myšlení, které k takovému jednání vede, to se podobá přiložení lehoučkého obvazu na rakovinu. To nemocné místo už sice nevidíme, tím však problém nezmizel. Oběť je stále nemocná a možná zemře – právě tak, jak je postiženo mnoho vašich dětí, které zemřou v téže noční můře, jakou jsem zažil já - pokud je nyní nezačnete léčit stvořením.

Reakce čtenářů

Graham P., Nový Zéland, 10. března 2011

Byl jsem vychován v militantní ateisticko-socialistické rodině, ale na střední škole jednou ředitel mluvil při shromáždění v aule o Ježíšovi. Řekl: „Ježíš byl jen člověk, ale velký učitel mravnosti…“ Za několik let jsem si zjistil, že Ježíš je Syn Boží a také velký učitel mravnosti. Tehdy jsem se vinou drog už málem zničil: naštěstí je Ježíš také velký zachránce, takže mě zcela uzdravil.

Jerome L., Kanada, 31. března 2011

Přestože se mi článek líbí, nesouhlasím jako učitel na veřejné škole s touto pasáží (i když jde o jiný stát):

„Od učitelů placených státem a odvozujících od něj svoji autoritu nemůžeme očekávat, že přijdou s křesťanskými alternativami, které předpokládají jak existenci, tak legitimitu autority větší než je ona státní. Kdyby tak postupovali, podrývali by tím vlastní důvěryhodnost.“

Ve skutečnosti existuje mnoho křesťanských učitelů, s nimiž spolupracuji a které osobně znám, a mohu Vás ujistit, že se snaží učit pravdu i o takových tématech jako jsou otázky našeho původu. Navíc Vás mohu ubezpečit, že já osobně učím samostatně myslet a „nekupovat“ mechanicky to, co já, učebnice nebo jakýkoli jiný učitel „prodávají“. Veřejná škola není nějaké bezduché mravní vakuum, protože je mnoho křesťanských učitelů, kteří „stojí na správném místě“.