Ovce Ancon: jen další ztrátová mutace
Jerry Bergman
(Ancon sheep: just another loss mutation)
(Z http://creation.com/ancon-sheep-just-another-loss-mutation přeložil M. T. - 1/2008)

Mnoho příkladů mutací, jež produkují změny fenotypu, jsou „mutacemi ztrátovými“, kdy mutace způsobí ztrátu struktury. Ztrátové mutace, jež vyústí do nefunkční bílkoviny či struktury, mohou být přínosné, pokud ztráta funkční bílkoviny či znetvoření organizmus nějak zvýhodňují (nebo, daleko častěji, zvýhodňují lidi – jako v případě ztráty semen v ovoci, což vede k vytvoření ovoce bez peciček výhodného pro lidi).

Jedním z prvních a nejprostších příkladů posledně jmenované mutace bylo údajné nové plemeno – Huxley je nazýval rasou, jiní je označovali za druh - , které vzniklo, když si massachusettský farmář Seth Wright v roce 1791 všiml, že má ve svém stádu ovečku s velmi krátkýma nohama (1, 2). Tento příběh je obvykle vyprávěn tak, že když si uvědomil výhody tohoto rysu pro ovčáky, vypěstoval Wright „stádečko“ krátkonohého „druhu“ ovcí, z nichž žádná nebyla s to přeskočit běžné kamenné zídky či ploty (3, 4).

O tomto „plemenu“ nazývaném Ancon (loket) či Otter (vydra) se věřilo, že omezí potřebu vysokých plotů jakož i počet ztracených ovcí (1). Dále omezovaly krátké nohy schopnost ovcí běhat, což vedlo k tomu, že byly méně aktivní, mírnější, a přibývaly na váze mnohem snáze než jiná plemena ovcí (5).

Charles Darwin a ovce Ancon

Charles Darwin byl jednoznačně prvním člověkem, který užil plemeno Ancon jako důkaz pro evoluci. Psal o něm obšírně nejméně třikrát ve svých publikovaných dílech. V Původu druhů (poprvé zveřejněném roku 1859) Darwin spekuloval o tom, že některé odchylky u zvířat „vznikly patrně náhle“ neboli jedním krokem „za jednu generaci“. Jedním z příkladů, které Darwin použil, byl „pes používaný k otáčení rožněm“ (pozdější jezevčík). Pak dodal, že taková rychlá evoluce „jedním krokem“ je též známá „jako případ ovce Ancon“ (6). V jiném díle Darwin tvrdil, že v

´…několika málo případech se nová plemena objevila náhle; tak se roku 1791 narodil v Massachusetts beránek s krátkýma křivýma nohama a dlouhým zadkem, jako jezevčík. Z tohoto jednoho jehněte bylo vypěstováno polonestvůrné plemeno vydra či loket; protože tyto ovce nemohly přeskočit ohrady, mělo se za to, že budou využitelné…Tyto ovce jsou dále pozoruhodné tím, že předávají svůj tělesný typ tak věrně, že plukovník Humphreys nikdy neslyšel o „byť jediném sporném případu“ berana či bahnice plemene Ancon, kteří by neměli potomky téhož plemene. Když jsou kříženy s plemeny jinými, potomstvo, se vzácnými výjimkami, místo aby bylo ve svém habitu někde uprostřed, se dokonale podobá jednomu z rodičů; dokonce i jedno z dvojčat se podobalo jednomu z rodičů a druhé druhému. Navíc, „u ankonek bylo pozorováno, že se drží pospolu a oddělují se od zbytku stáda, když jsou dány do ohrad s jinými ovcemi.“´ (7)

Je mutace Ancon přínosná?

Další evolucionisté jako třeba Kenneth Miller vydávali také ovci Ancon za příklad evolučních skoků. To je však ošidné, protože tento stav je vlastně „patologický“, známý jako achondroplazie (kdy se nevyvine chrupavka, z řeckého a- , ne; chondros, chrupavka; plassein, tvarovat nebo formovat – forma nanizmu) či podobná znetvořenina (, a
„způsobila by vymření těchto tvorů v přírodním prostředí spíše než aby byla výhodou v přírodním výběru. Millerova myšlenka, že čtyřkřídlá moucha a ovce Ancon představují evoluční pokrok, byla prostě jen trikem k oklamání čtenářů.“ (9).

Mutace Ancon se ve skutečnosti ukázala jako smrtelná i v prostředí chráněném. Gish konstatuje, že ovce Ancon jsou deformovaná zvířata, zvláště pak
„…jsou produktem patologického stavu zvaného achondroplazie. Ve svém článku Miller zdůrazňoval, že tyto ovce vypěstovali šlechtitelé ovcí proto, že mají krátké nohy a nemohou tedy přeskakovat ohrady – výhoda pro ty, kdo ovce chovají. Co nenapsal, je skutečnost, že jejich stav je způsoben mutací, která se projevuje chyběním chrupavky mezi klouby. Takže existuje buď málo či žádná chrupavka mezi klouby jejich nohou, a proto jsou krátké. Tento abnormální stav by měl, samozřejmě, za následek jejich rychlé vyhynutí v přírodním prostředí a nikdy nemůže být považován za evoluční výhodu.“ (9).

Mutace Ancon, v souladu s naší obecnou zkušeností s mutacemi, byla pro ovce škodlivá z mnoha důvodů. Achondroplazie je typem geneticky podmíněného trpasličího vzrůstu charakterizovaného pomalým růstem končetin v porovnání se zbytkem kostry (10). A jako výsledek pitev ankonek bylo objeveno i mnoho dalších abnormalit kromě krátkých nohou. Ty zahrnovaly volnější vazby mezi klouby nohou, abnormální páteře i lebky, ochablé podlopatkové svaly a křivé, dovnitř zahnuté přední nohy, jež způsobovaly, že za chůze připomínaly lokty (11, 12). Tenhle význačný rys je důvodem pro termín Ancon (ancon je latinský přepis řeckého slova pro loket, agkón). Nohy ankonek připomínají kososvislý stav, a skutečně, dospělé ovce byli neohrabaní mrzáci, kteří nemohli ani běhat ani skákat jako ovce jiné (13).

Závěr

Hlavním problémem pro darwinisty je fakt, že mutace Ancon (mendelovským termínem recesivní) je, podobně jako většina dalších mutací, mutací ztrátovou. Tento typ mutace nevede k zisku informace, jak to darwinizmus požaduje, nýbrž k její ztrátě (často ke ztrátě celé struktury či bílkoviny). Hlavní překážkou v obhajobě makroevoluce cestou mutací je fakt, že většina vyjádřených mutací je buď letální nebo pololetální. Buď zabijí organizmus rovnou, nebo se ukáží jako škodlivé, takže v běžném běhu života jsou eliminovány. Sem patří jak mutace, kde je omezena plodnost, tak mutace, jejichž výsledkem je ztráta jistých struktur.

A jak je vidět, i ony vzácné „přínosné“ mutace (jak by někdo mohl nazvat ovce Ancon) jsou výsledkem ztráty informace. Proto se ubírají opačným směrem než vyžaduje evoluce „od bakterie k člověku“. (14).

Odkazy

1. Schwartz, K. and Vogel, J., Unraveling the yarn of the Ancon sheep, Bioscience 44:764–768, 1994.
2. Dodge, R.A. Elements of Biology, Allyn and Bacon, Inc., Boston, 1959.
3. Curtis, H. and Barnes, N.C., Biology, Fifth Edition, Worth Publishers, Inc., 1989.
4. Dodge, Ref. 2, p. 598.
5. Dwight, T., Travels in New England and New York, Volume III, Harvard University Press, Cambridge, pp. 89–90, 1969. Edited by Barbara Miller Solomon, with the assistance of Patricia M. King. Darwin, C., The Origin of Species by Means of Natural Selection or the Preservation of Favored Races in the Struggle for Life, Sixth Edition, D. Appleton, New York, p. 34, 1897.
6. Darwin, C., The Variation of Animals and Plants Under Domestication, D. Appleton, New York, p. 104, 1896.
7. Maroteaux, P. and Lamy, M., Achondroplasia in man and animals, Clinical Orthopaedics and Related Research 33:91–103, 1964.
8. Gish, D.T., Creation Scientists Answer Their Critics, Institute for Creation Research, El Cajon, p. 93, 1993.
9. Chang, T.K., Morphological study of the skeleton of Ancon sheep, Growth 13:269–297, 1949Schwartz and Vogel, Ref. 1, p. 764.
10. Maroteaux and Lamy, Ref. 8, p. 101.
11. Dwight, Ref. 5, p. 89.
12. Wieland, C., The evolution train’s a-comin’, Creation 24(2):16–19.