Zdravím Vás Pavle,

V úvodu píšte: "Já Vám lehce vysvětlím na příkladu, co je statistika". No nemůžu se dočkat!

No na těch mincích jste to skutečně vysvětlil velmi hezky. Ale nechápu, jak to souvisí s evoluční teorií. Totiž:

"V pěti velkých světových muzeích přírody (hlavně v USA) bylo kolem roku 1990 napočítáno 250 miliónů zkamenělin čítajících asi 250 tisíc druhů živočichů a rostlin. Jsou to však v drtivé většině jen ryby („1“), obojživelníci („2“), plazi („5“), savci („10“), ptáci („20“) a lidi („50“) - a vedle nich řada zkamenělin rostlin."

toto tvrzení je ze systematického hlediska pravdivé, ale v souvislosti s mincemi zcela zavádějící. Proto my ve skutečnosti nacházíme zcela běžně i v živé přírodě například "4.2" nebo "1.3" nebo "24.3".

Vybral jste totiž velmi špatný příklad. A hlavně to závěrečné přirovnání je nešťastné. Protože ve skutečnosti se jedná o čistě lidské označení toho co je ryba a co není ryba. A hlavně se jedná o označení praktické... Ale co to vlastně ryba je? Co je to savec? Co je to plaz? Při definici těchto jednotek však používáme naprosto odlišné metodiky jako u rozlišení mincí. Proto je Váš příklad zcela nevhodný...

Proto co to je například ryba? Je to to, co má ploutve. OK! Ploutve má i delfín. Je to ryba? Ne. Takže ryba bude odlišitelná jinak. Dýchá žábrami. OK! Jenže to dělá i pulec. Je pulec ryba? A co když něco žábrami nedýchá? Není to ryba? Co bahník?

Víte mince a taxonomické jednotky (podotýkám uměle vytvořeny tak, aby se to člověku hodilo) jsou jablka a hrušky. Proto to co jste výše napsal nelze označit jinak než míchání právě jablek a hrušek!

Zdravím Pavla Kábrta,

když už citujete stěžejní evoluční dílo Barona Prášila, prosím, abyste tak činil korektně. Každé malé dítě ví, že baron Prášil se z bažiny vytáhl za svůj vlastní cop, koně pevně drže nohami.

S pozdravem

viťas
@;;

Tak já chápu, že na AiG se toho o mikrofosiliích moc nepíše. Co třeba dírkovci? Ti se dochovali díky svým schránkám. Jejich záznam můžeme sledovat od kambria výš a sledovat postupný vývoj od jednoduchých k rozličným složitým formám.

Na tom, že neplatí gradualismus, se shodnou všichni (a to déle než těch 10 let), to si nevymyslel Flegr, ten jenom mimoděk navrhl svoje vysvětlení proč. Ostatní mají zase svoje. Jenže pochybuji že jste se kdy vůbec pokoušel pochopit, v čem spočívá ani proč s ním vůbec přišel, ani jaký konkrétně na to mají názor ostatní, takže se vůbec nedivím Vašemu posměšnému postoji. Ostatně teorie kontinentálního driftu byla taky z počátku pro smích a dnes je to jedna z nejpotvrzenějších vědeckých teorií vůbec; počet příznivců je tedy u nové teorie celkem nepodstatný - časem se uvidí, v součastnosti není pro její potvrzení/vyvrácení nashromážděn dostatek dat (je to ostatně všechno o penězích).

Děkuji za připomínku se žralokem. Musím Vás ovšem upozornit, že zaměňujete evoluci s anagenezí, což je velká chyba. Existuje spousta druhů, které se po morfologické stránce příliš nezměnily ani za sto milionů let, ovšem morfologie je povrchní. Pokud se totiž podíváme na DNA těchto druhů, zjistíme, že se na molekulární úrovni vyvíjely rychlostí zcela srovnatelnou např. se savci, kteří prodělali překotnou anagenezi = změny v morfologi. Na úrovni molekul žádné "živé fosilie" nejsou. Molekuly jsou zkrátka zlatý důl evolucionistů.

No a opět ty mylné informace o tom, že se bakterie v laboratoři nevyvíjejí...stačí si přečíst o Lenskiho experimentu. Ani nevím, o jakých experimentech to pořád mluvíte Vy, když Lenskiho experiment je jediný toho rozsahu, ze kterého lze vůbec nějaké závěry o funkčnosti evoluce vyvozovat. Mimochodem, jaké máte vysvětlení pro to, že několik málo druhů organismů se podařilo domestikovat, zetímco naprostou většinu ostatních nikoli? Proč můžeme čistého vlka přeměnit na čivavu a jezevčíka a s ježurou nehneme? Přemýšlel jste o tom v souvislosti s tím, co běžně tvrdíte o psích rasách (bohem vdechnutá variabilita ap.)?

Evoluční teorie mi připomíná jeden starý vtip: V Americe kopali pět set metrů hluboko a našli drát, a vědci došli k závěru, že už před pěti sty léty existovala v Americe drátová telegrafie. V Sovětském svazu kopali také, tisíc metrů hluboko, a nenašli nic. Vědci došli k závěru, že už před tisíci lety byla v Sovětském svazu bezdrátová telegrafie. Tak to je přibližně evoluční teorie v kostce.

Queenovi zachraňuje nedostatek zkamenělin Flégr. To je legrační, jestlipak víte, Queene, že Flegrovu teorii většina evolučních vědců ve světě i v Česku ignoruje? Chytáte se stébel. Tak si jen legračně představuji, co byste mi napsal před deseti lety, jakou pohádku a jakého stébla byste se chytil, když ne Flégra. To je ale kašpařina!

Takže zkameněliny nejsou, protože se ty, co gradovaly (kdysi dávno), vyvíjely pokoutně, tak, abychom (my kreacionisti) je nenašli (přestože tím, že se vyvíjely, byly samozřejmě života schopnější) a pak bum: rozšířily/i se a to jsou ty současné, vývoj nedokumentující zkameněliny (ty zamrzlé, plastické), třeba žralok šotek, který se Vám nezměnil od druhohor bratru po celých 60 miliónů let. Panenko skákavá, prostě neměl důvod se vyvíjet, podmínky prostě zamrzly a šotek s nimi, že?

Kruci, Vaši víru bych chtěl mít, fakt, kam se hrabu. Úplně se stydím, jak je moje víra v Boha přízemní, až skoro materialistická, tak neduchovní, jen prostě založená na faktech, pozorovatelných denně, tedy nuda. Zatímco Vaše vzletná víra mě zahanbuje, je plná zázraků a neuvěřitelností, dávno již nepozorovatelných dějů v minulosti, plná evolučních složitých obrazů, salt a skoků - no, je to vzrůšo. Moje víra je tak obyčejná a prostá, přízemní, stydím se.

No, a s těmi asexuálně se rozmnožujícími bakteriemi jste mě taky dostal. V laboratoři dnes už negradují, potvory, přestože jim evolucionisti mění podmínky jak vzteklí už sto let a modlí se, aby se někam vyvinuly a zavřely pusu kreacionistům? Ale bakterie ne, jsou tvrdohlavé - a nebudeme se vyvíjet a nebudeme, na just. Stačilo, že jsme se vyvíjely v prvohorách, to musí kreacionistům stačit, pořádně jim to vy evolucionisti vysvětlete, rétoriku máte na to přece dobrou,odpovídají bakterie žadonicím evolučníkům.

Tu odstupňovanou evoluci mohu vidět, píšete, ve zkamenělém záznamu jednobuněčných - to je ale novinka. Tak jednobuněční se vyvíjeli, prosím Vás, a kdy a kdepak? V prekambriu nebo kambriu? Asi nevíte, že v kambriu se jednobuněční (protozoa) téměř nevyskytují! Vyskytují se až v ordoviku a siluru. O žádném vývoji nevím, to je asi něco nového, nějaká kvínovština nebo flégrovština. A proč se nevyvíjejí v laboratoři, nemohl byste mi na to napsat nějakou evoluční vychytávku?

Máte to výborně vymyšlené: to, co se vyvíjelo, už se nevyvíjí, to, co mělo zanechat zkameněliny, je nezanechalo, protože se to vyvíjelo pokoutně v malých populacích, takže to nemůžeme nalézt. Fajn. Připomíná mi to komety, které už by neměly být, ale jejich tajný evoluční zdroj je stále dodává, no a abychom vysvětlili, proč spirální galaxie nejsou už zcela navinuté za deset miliard let své existence, tak tam frkneme 90% neviditelné a nedetekovatelné hmoty a je to. Znáte větu "s tím evoluční teorie nemá žádný problém?" Už jsem ji tu četl mnohokrát.

Fakt, to je věda jak řemen, asi se k Vám dám. P.K.

P. S. Omlouvám se za opakovaný vtip: Když Baron Prášil skočil se svým koněm přes bažinu a zapadl do bahna, protože se kůň málo rozběhl, tak sedě na koni, vytáhl sebe i koně za koňskou hřívu z bahna na břeh. Pak se rozběhl znovu, ale nad bažinou zjistil, že se rozběhl opět málo, a že by opět skončil v bahně. Ve vzduchu se tedy otočil i s koněm a vrátil se na břeh a rozběhl znovu, a tentokrát už to vyšlo. Citováno ze studijních materiálů evoluční biologie pro vysoké školy. Baron Prášil by z Vás měl velkou radost, Queene (a spolku).
Pavel Kábrt

No jak si to tak čtu, tak už je mi celkem jasné, proč si upřímně myslíte, že fosilní záznam vylučuje evoluci. K Vám se totiž zřejmě vůbec nedonesla informace, že u pohlavně se rozmnožujících druhů neplatí žádný gradualismus - tedy nic takového, že se druh během doby své existence mění pozvolna konstantním tempem, jak si myslel Darwin. Tu odstupňovanou evoluci, jak byste ji rád viděl u těch ptáku, savců a tak dále, totiž můžeme vidět zejména ve fosilním záznamu jednobuňečných (což kreacionisté záměrně zatajují), kteří se rozmnožují asexuálně - u nich totiž může skutečně docházet k evoluci po celou dobu jejich existence. Namísto toho pohlavní druhy podléhají adaptivní evoluci pouze krátce po (peripatrické) speciaci; po zvětšení populace a obnovení genetické variability už dochází pouze k neadaptivní evoluci (viz substituční rychlost, molekulární hodiny ap.) a druh se dále už příliš nemění. Kdybyste pozorněji poslouchal a četl to, co říká a píše pan Flegr, věděl byste to (a údajně jste s ním příležitost diskutovat měl).

Bezvadně to vysvětluje tu Vaši statistiku. Z hlediska pravděpodobnosti je vyloučeno, abychom nacházeli nějaké jemně odstupňované jedince (řady), neboť existovali v příliš malém počtu příliš krátkou dobu. Nacházíme zejména ty formy, které byly už stabilní ("elastické") - měly velké populace a existovali dostatečně dlouhou dobu na to, aby se nějakým exemplářům poštěstilo fosilizovat. Ve fosilním záznamu jsme tudíž schopni pozorovat pouze hrubě odstupňovanou evoluci, nalézáme zásadně bratrance druhů (nikoli jejich přímé předky) a namísto miliard "přechodných článků" (=bratranců skutečných předků) pouze počet odpovídající skutečné dynamice evoluce a ne té Vaší marťanské.

Telesto2, na otázku v závěru Vaší odpovědi, "proč bychom měli naopak očekávat každého jedince otec-vnuk-pravnuk atd. ve fosilním záznamu" jsem Vám už mnohokrát odpověděl: protože to vyžaduje jedno odvětví matematiky, a tomu odvětví se říká statistika. Já Vám lehce vysvětlím na příkladu, co je statistika:

Představte si, že přilítnou Marťani na zpustošenou zem bez lidí a budou zde provádět výzkumy. Mimo jiné se soustředí na podivné kulaté plíšky, kterým my říkáme mince, oni však netuší, k čemu to bylo kdy dobré. Zjistí, že na jednom teritoriu planety Země nalézají mince s číslem 1, 2, 5, 10, 20 a 50. Nejprve, v počátcích výzkumu (doba Darwina) si logicky pomyslí, že určitě někde budou ležet též mince s čísly 3, 4, 6, 7, 8, 9, 11, 12, 13, 14, 15 atd. až třeba do padesátky a i výše. Budou hledat a hledat mnoho let a stejné mince dávat na hromádky. Copak se jim asi během těch let vykopávek bude postupně na těch hromádkách kupit? Budou mít velké hromady mincí 1, 2, 5, 10, 20 a 50, a pak budou mít menší hromádky, kde budou mince s čísly 0,50, 3, 25, a pak budou mít další hromádky, a tam bude mince 10 s provrtaným otvorem, a také mince 20 hodně zplacatělá, skoro nečitelná, a mince 5 silně pokroucená a jiná mince 5 hodně poškrábaná a také skoro nečitelná a další mince 10 hodně poleptaná.

A nyní mezi marťanskými vědci nastane spor: Marťan T2 bude tvrdit, že je zcela jasné, že prostě velmi mnoho mincí se nezachovalo, jsou pryč, ztraceny, a proto zcela jistě existovaly mince 3, 4, 6, 7, 9, 11, 12, 13, 14 a kdo ví, možná i mince 3,5 a 4,5 a 6,5. Prostě z té číselné řady, tvrdí Marťan T2 hájící jeden myšlenkový tábor, je to jasné a mincí, které to dokazují, říká, je víc než dost!! - poukazuje na ty zkroucené a provrtané a nečitelné a především na to, že se určitě mnoho mincí – vlastně většina - nezachovalo. No, a pak je druhá strana marťanských vědců, a Marťan K argumentuje tak, že nalezený statistický vzorek všech mincí je více než reprezentativní a že z něj jasně vyplývá, že řada mincí hodnot 3, 4, 6, 7, 8, 9, 11, 12, 13, 14 atd. nikdy neexistovala. Bude tvrdit, že prostě souvislá řada všech přirozených čísel od 1 do 50 NIKDY na těchto kulatých plíšcích NEEXISTOVALA. Že se nejedná o "trapnou nekompletnost nalezených vzorků mincí", ale o železnou zákonitost. Z čeho tento závěr ten Marťan K odvozuje?

Já Vám to prozradím, Telesto2: té vědě se říká statistika a souvisí s teorií pravděpodobnosti. Důkaz pro argumentaci Marťana K je statistický, spočívá v tom, že se nakupily velké hromady mincí velikostí 1, 2, 5, 10, 20 a 50, ale jen zcela nepřesvědčivé množství mincí ostatních a je zcela nepravděpodobné, že kdy tyto nenalezené mince existovaly. A dále argumentuje, že přírodověda nezná žádnou spontánně působící sílu či zákon, který by zachoval (upřednostnil k zachování) ve vrstvách země jen mince o hodnotách 1, 2, 5, 10, 20 a 50 a naopak zničil či nezachoval ekvivalentní množství předpokládaných, ale nenalezených, mincí ostatních („mezimincí“). To by dokázala jen nějaká informace, program či inteligentní činitel, toho však strana vědců vedená Marťanem T2 nepředpokládá. Tato skupina, vedená T2, je však neochvějná a nic ji nepřesvědčí a většina vědců se dala na její stranu: souvislá řada přirozených čísel na těch plíšcích určitě existovala, tvrdí, jen se nezachovala! Má to přece jasnou logiku.

Všimněte si, že ani Marťan K nemá úplně ve všem pravdu, když třeba říká, že mince 3 nebo 0,50 nebo jiná čísla nikdy neexistovaly ve větším množství, nebo tvrdí, že jen ty mince, které se nakupily, existovaly. To totiž on z té statistiky nemůže vyčíst! V čem má ale zcela zásadní pravdu? Nikdy neexistovala souvislá (kontinuální) řada mincí o přirozených číslech od 1 do 50, jak mylně vyvozuje Marťan T2 a jak pro tuto svoji VÍRU mylně argumentuje takto:

1. Těch "mezimincí" mezi těmi kupami nalezených je víc než dost, aby jejich teorie byla jasně vědecká.

2. A pokud jich přece jen není tolik jako těch ostatních mincí, tak je to jen proto, že se nezachovaly, protože se prostě ZE VŠECH MINCÍ NE VŠECHNY ZACHOVALY (což je pravda). Navíc, dodává, se stále ty „menšinové“ mince nacházejí. Tato argumentace je však zcela v rozporu s přírodovědou (spontáními procesy zachování) i statistikou (s pravděpodobností založené na tom, co se skutečně našlo!).

V pěti velkých světových muzeích přírody (hlavně v USA) bylo kolem roku 1990 napočítáno 250 miliónů zkamenělin čítajících asi 250 tisíc druhů živočichů a rostlin. Jsou to však v drtivé většině jen ryby („1“), obojživelníci („2“), plazi („5“), savci („10“), ptáci („20“) a lidi („50“) - a vedle nich řada zkamenělin rostlin.

To je vše, co k tomu mohu dodat, snad jen ještě to: "kdo máš mozek, pochop" - avšak pochybuji, že přesvědčím přesvědčené.

Včera mi jeden mladý muž, když nevěděl, co říci na moje argumenty pro stvoření, nakonec řekl: "já jsem pro evoluci". Myslím, že to je výstižné. Mnoho lidí je "pro" evoluci, pro potraty, pro eutanázii, pro ODS nebo ČSSD či UFOny. S tím se nedá nic dělat a ani statistika ani jiné zákonitosti přírody s tím naprosto nehnou! Protože jde o svobodu lidského srdce a touhu, jak chci, aby to bylo, ne o touhu zjistit, jak to bylo, ne o matematiku či vědu a fakta, jak by se z těchto i jiných debat mohlo na první pohled zdát. Prostě jeden si Boha-stvořitele přeje, druhý si ho nepřeje, a fakta jsou jen zástěrkou a služkou jejich přání. "Nehodící se škrtněte" - tak to funguje - bohužel. S pozdravem
Pavel Kábrt

Ano COX je cytochrom c mitochondriální, já měl na mysli gen somatický CYCS, u člověka na chromozomu 7. Nicméně došlo zřejmě k nedorozumění - o abiogenezi nebyla řeč.

Cytochrom c oxidáza (COX) je klíčovým enzymem pro mitochondriální tvorbu ATP. Izolované defekty COX vedou k těžkým encefalo-kardio-myopatiím se špatnou prognózou a postihují především dětskou populaci. Jsou způsobené mutacemi v jaderných genech kódujících specifické asemblační faktory nebo v mitochondriálních genech (mtDNA) pro podjednotky enzymu.

Snad na tom nechcete dokazovat abiogenezi?

A co byste vyzkoumal třeba na peptidáze či ureáze či jiných enzymech?

Věnujme se raději DNA či RNA u pohlavních buněk.

Kreacionisté totiž strom života odvozují z genů tvorů a ne z genových informací v jejich stavebních prvcích.

Pane Kábrte, pokud stále nevěříte vyprávění druhých o evolučních stromečcích, zkuste si malý experiment. Stáhněte si sekvence např. cytochrom c oxidázy z několika druhů obratlovců a načrtněte si jejich fylogenezi. Je to velice lehké, tento protein je relativně konzervovaný a člověk jednoduše pozná, kde se liší a jak mohl divergovat od společného předka. Já jsem si to vyzkoušel a byl jsem opravdu překvapen, jak krásně a bezrozporně to vyšlo. Udělám si nyní další experiment. Stáhnu si sekvence nějakého dalšího genu a jsem si jistý, že dostanu stejný jednoznačný výsledek. Jak bych si mohl být tak jistý?Přemýšlejte o tom. Já to jdu vyzkoušet.

"A ještě to, že jakási tajemná síla nám jako naschvál nenechala ani jeden souvislý zkamenělý řetězec (rodič, dítě, vnuk, pravnuk, prapravnuk atd.)?"

Na tajemné síly jste experti vy kreacionisté... Jistě je mi známo, že na celém světě za posledních 6000 let jsou biliony souvislých řetězců rodič, dítě, vnuk, pravnuk, prapravnuk. Jistě i u Vás máte vše dokonale zachované až k Adamovi. Asi opravdu žijeme každý někde jinde. Já ve světě, kde fosilizuje jeden organismus z milionu a my z toho počtu najdeme jednu fosílii z milionu... (abyste mě zase nebral doslova - to jsou samozřejmě jen odhady, jistě to bude ještě mnohem méně!!!) A vy žijete ve svém světě, kde máte na dvorku fosílie vašeho praprapraděděčka, prapraprapraprababičky, a vůbec všech svých pra...rodičů. Jistě někde na dvorku skrýváte i fosilní pozůstatky Adama a Evy. Já nic takového nemám a popravdě řečeno ani vám nezávidím. Neměl bych to kam dávat... holt ve vaší dimenzi je evidentně místa dost.

"Na biliónech mezičlánků netrvá Kábrt, ale matematika - ta je Vaší noční můrou."

To je pravda. Vaše matematika je skutečně pro nás noční můrou. Ostatně tak jako pro všechny matematiky...

"Když je tisíc metrů do kilometru, tak kreacionisti trvají na tom, že z Prahy do Brna musí být bratru kolem 2*10^5 metrů, a ne dvacet metrů - to je matika základní školy."

Já myslel, že je to naopak. Nevím kdo trvá na 6000 tisících letech místo 4,7 miliard. To je ještě méně než těch 20 metrů... Ostatně měl jste pravdu... ta vaše matematika je opravdu noční můra. Ne snad proto, že byste ten výpočet měl špatně, ale proto, protože z toho vyvozujete závěry opravdu hodné žáka základní školy (bez urážky). Oháníte se tu matematikou ze základní školy, ale tak trochu zapomínáte, že pro posouzení souvislostí učivo základní školy nestačí... Víte... sesbírat data umí kdejaký hlupák. Ale vyhodnotit tato data je už otázkou přemýšlení.

Dovolte mi abych nějaký výpočet udělal teď já.

Je naprosto hloupé počítat každé jedince otec-syn-vnuk-pravnuk. Protože existuje tzv. vnitrodruhová variabilita. Takže stejně bychom z fosilních pozůstatků nic nepoznali. Z kostry těžko poznáte jestli je jedinec A-B-C otec-syn-vnuk, nebo vnuk-otec-syn, nebo bratranec-otec-soused. Víte, vnitrodruhová variabilita je už učivo, které se bere tuším na druhém stupni základní školy...

Takže ve výsledku nikdy nebudeme z kostry schopni poznat jestli je to ten řetězec nebo jiný řetězec. Prostě budeme mít kostry druhů, které ovšem budeme schopni určit jako kosti zástupců jednoho druhu.

Takže pro jakousi posloupnost jsou jedinci zcela irelevantní a důležitý je druh. Z fosilního záznamu lze předpokládat, že doba výskytu jednoho druhu je tak zhruba 2 miliony let. Samozřejmě plus mínus velké rozmezí. Některé druhy žijí několik set tisíc let a jiné i deset milionů let. Jen Vás uklidním toto nemám ze své hlavy, ale je to závěr na základě analýz fosilního materiálu. Průměrná doba existence určitého druhu je tedy asi 2 miliony let. Toto se už na základní škole neučí... Resp. si to aspoň nepamatuji.

Takže za těch 60 milionů let to máme nějakých 30 druhů. S největší pravděpodobností to bude asi víc, tak buďme velkorysí a dejme 60 druhů. Samozřejmě mezi tím bude celá řada poddruhů, které se však opět ve fosilním záznamu nedají řádně identifikovat. Výjimkou snad mohou být velmi bohatá naleziště, ale spíše se fosilní druhy na poddruhy nedělí. Až na výjimky z nedávné doby...

Takže jsme opět u těch druhů. Tedy pro řetězec cynodont - pravý savec bychom měli poskládat za sebou asi 60 druhů. V jedné linii podotýkám. Mezi cynodonty a savci je popsáno asi 500 druhů (odhadem po náhledu na strom života). Je logické, že se jedná převážně o bratrance a sestřenice, ale to nevadí. V té přímé linii vedoucí od pracynodonta k savci je asi 15-20 druhů. Možná i více s tím, že se jedná buď o přímé (což je nepravděpodobné) nebo velmi blízké druhy té přímé linii...

A u těchto asi 20 druhů skutečně můžeme pozorovat malé změny zubů, spodní čelisti, středního ucha, čelistního kloubu, prstních článků, krčních, bederních a ocasních žeber, vznik hrudního koše, změnu otvorů v lebce, vznik druhotného patra, napřimování končetin, atd.

Prostě postupný vývoj od plazů k savcům. Je jasné, že podobné tendence lze vidět i u těch bratranců a sestřenic. Zase poněkud jiným směrem...

Myslím si, že z 60 (ale třeba i ze 100 nebo 150) je takových 15-20 docela dobré číslo. Nemyslíte? Také by to mohla být nula. Také bych všech těch asi 500 druhů jedinců mezi cynodotny a savci vůbec nemuselo existovat. Mohli jsme mít nula. Prostě plaz a naráz savec. Nic mezi. A přesto tu máme stovky savcovitých plazů...

No a teď k tomu nekompletnímu záznamu. Napsal jsem Vám pět bodů (můžu přidat)... V čem konkrétním se pletu. Z čeho vy usuzujete, že fosilní záznam je kompletní a že každý jedinec má možnost se zachovat ve formě fosílie? Na to Vám ovšem základní škola asi nevystačí. Takže prosím opusťte svou matematiku základní školy a zkuste zapojit svůj rozum.

Takže ještě to shrnu. Opravdu biliony bilionů jedinců zde žilo. OK. Ale jen nepatrný zlomek se mohl dochovat jako fosílie (musí být pohřben bez přístupu kyslíku za vzácných podmínek na určitém omezeném malém území, kde panují vhodné podmínky pro fosilizaci). Když už jednou fosilizuje, tak ta vrstva, ve které se nachází nesmí erodovat, nesmí se ponořit do pláště pod jinou pevninskou desku spolu s ostatními sedimenty, nesmí sedimenty metamorfovat. Pak přichází člověk a ten musí mít to štěstí, že fosílii najde. Takže sediment s fosílií se musí nacházet na souši a v přijatelné hloubce max několika metrů (sedimenty však mají hloubky mnohdy i několika kilometrů). Takže zkoumáme v podstatě jen vrchní slupku sedimentů nebo spodní odkryté sedimenty erozí, což nás zase zbavilo vrchních vrstev. Paleontolog musí kopat na místech přístupných a musí mít štěstí, že nějakou fosílii vůbec najde.

Takže ve výsledku je zcela logické, že z těch bilionů a bilionů živých organismů se dochová jen naprosto nepatrný zlomek.

Byl bych rád, kdybyste mi napsal proč bychom měli naopak očekávat každého jedince otec-vnuk-pravnuk atd. ve fosilním záznamu. Co vás k tomu vede? Jaké poznatky? Jaký výzkum? Jaká zkušenost?