Ing. Josef Potoček
24. 5. 2016
Článek převzat z portálu Církve bratrské
- “Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné,
lze od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí
o jeho díle, takže nemají výmluvu.”
Římanům 1,20
Můj článek o teistické evoluci, uveřejněný v č.2/2016 časopisu Brána, byl psán z teologického hlediska. Jeho smyslem bylo upozornit na rizika spojená s daným tématem. V následující veřejné i neveřejné diskusi se opakovaně objevila námitka, že je třeba respektovat současné poznání vědy a že Písmo není učebnicí přírodopisu. To mne přivedlo k tomu, abych článek ještě doplnil několika poznámkami z čistě přírodovědeckého hlediska. Josef Potoček
Podle evoluční teorie je živý svět výsledkem kontinuálního procesu – projevu samoorganizačního potenciálu hmoty. Tak to přijímají i mnozí věřící, jen s tím rozdílem, že za evolučním procesem vidí Boží působení: „Hmota, věrná svému zadání, je tvůrčí… je v ní zakódována schopnost evoluce“ (Marek Vácha). „Bůh stvořil svět a dal mu schopnost relativně samostatné existence“ (Petr Raus). Atp.
V pozadí tohoto pohledu je přesvědčení, že evoluční teorie má povahu prokázaného poznání vědy, o kterém se nesluší pochybovat. Ve skutečnosti ale žádné přímé důkazy v tomto ohledu k dispozici nemáme. Darwinovo schéma mutace–selekce jsou jen domněnky, které vyvrátila molekulární biologie. Často uváděný fosilní záznam je jednak neúplný,1 a především, neříká vůbec nic o tom, jak ten domnělý postupný proces vlastně probíhal (jaký byl jeho mechanismus). Podobně je tomu s dalšími argumenty, uváděnými ve prospěch evoluce, jako je podobnost organismů, rudimentární orgány atp. Když chceme něco říci o původu a rozvoji života, tak musíme svoji pozornost obrátit k molekulárnímu základu života a ke genetickému kódu uloženému v molekule DNA.
Naše tělo se skládá z ohromného množství buněk, odhady jejich počtu se pohybují řádově kolem stovek bilionů. Základním chemickým materiálem lidského těla – jakož i každého jiného živého organismu – jsou bílkoviny (proteiny); v těle jich máme tisíce různých druhů. Funkcí, které plní, je „příliš mnoho na to, aby je bylo možno vyjmenovat“ – jak to komentuje Harperova biochemie, jedno ze stěžejních děl z této oblasti. Jedno ale mají… pokračování zde.
- Poznámka Pavla Kábrta: Dovolil bych si skromně poopravit tuto větu bratra Potočka: “Často uváděný fosilní záznam je jednak neúplný…”
Odkud a kdo ví, že fosilní záznam je neúplný – a kdy by byl úplný? Tento smyšlený obrat totiž zavedli Darwinovi darebáci – je to lež, že chybí mezičlánky a fosilní záznam je neúplný.
Fosilní záznam je naprosto kompletní, protože je takový, jaký je. Když zátopa naplaví na jedno místo hromadu o 100 kamenech, je ta hromada neúplná proto, že tam nebylo naplaveno 187 kamenů? Nesmysl.
Aby Darwinovi darebáci oklamali lidi svojí evoluční báchorkou, museli začít vytrubovat, že fosilní záznam je neúplný a chybí miliardy mezičlánků. Skutečnost je taková, že oni to z ničeho nemohou dokázat, že nějaké mezičlánky kdy existovaly, a ani nemohou dokázat, jak by měl fosilní záznam vypadat, aby byl úplný. Fosilní záznam prostě – jak správně píše bratr Potoček – nepodporuje jejich evolucionistický mýtus, a tak ho museli prohlásit za “neúplný”.
Nenechme se touto lží ovlivnit: fosilní záznam je zcela úplný a řetězce evolučních spojovacích článků nikdy neexistovaly, takže ve zkamenělinách zcela úplného fosilního záznamu nemohou ani chybět. Tento úplný fosilní záznam totiž nad jiné věci spolehlivě dokazuje, že na této Zemi k žádné evoluci organizmů NIKDY NEDOŠLO!