Dobrý den, píšete:
-"13-20% je bezne uvadena spolehlivost metody plodnych dni (treba http://www.contracept.org/rhythm.php)..."
Asi bude záležet na tom, kým je uváděná a z jakých dat a informací se vychází. Metoda PPR je však při její poctivé aplikaci a dodržování mnohem úspěšnější, kdy bývá uváděno 99% úspěšnosti dle doložených studií, to je podloženo např. výzkumem rakouského gynekologa Dr. Josefa Rötzera - "The Sympto-Thermal Method: Ten Years of Change" Linacre Quarterly 45: [listopad 1978], 370. Jen dodám, že se jedná o tzv. symptotermální metodu PPR, tedy nikoliv jen původní a poněkud překonanou starší tzv. kalendářní metodu (Ogino-Knausovu), u které je skutečně uváděno cca 13% (ne)spolehlivosti. Čili následné výpočty a srovnání metody PPR a hormonální antikoncepce se právě od tohoto odvíjí.

-"...pouze 50% procent oplozeni skonci donosenym ditetem (http://www.medicinenet.com/miscarriage/article.htm)."
Na zmiňovaném odkazu jsem se mj. dočetl, že skutečné procento potratů se odhaduje na 50% z počtu všech těhotenství - myšleno v raných stádiích těhotenství. Není mi totiž známo, jakým způsobem se dá určit přesnější procento. Znám i jiné podobné odhady, kde se hovoří o cca 20%, ale i tak je to samozřejmě číslo vysoké. Nicméně Vaše původní otázka zněla:"co rikate na to, ze za normalnich okolnosti je odhadem pouze 50% oplozenych vajicek zivotaschopnych a vede k tehotenstvi, ty ostatni "jedinecne lidske bytosti" proste hynou?" Ano, jako příklad bývá uváděn i jeden z důvodů proč tomu tak je, kdy při experimentech in vitro bylo zjištěno, že že u některých zygot není aktivován genom vůbec a zárodek se tudíž nevyvíjí. Ovšem toto nemohu považovat např. za podstatný důkaz vlivu okolního prostředí na počatou lidskou bytost, neboť stejně tak to mohu považovat např. za důkaz toho, že přirozená smrt je do lidského života naprogramována, tento program se pak spouští během linie početí - smrt fyzického těla. Toto se potvrdilo přečtením genů určujících délku lidského života, kdy tento tvoří základní rámec, byť za následného spolupůsobení celé řady dalších faktorů. Tolik krátké vyjádření v rovině biologické, pokud bylo myšleno v jiné rovině - např. křesť. učení, bude-li Vás to zajímat, mohu se o to pokusit příště.

-"k tem informacim na prolife.cz - nezlobte se, ale pro me ty stranky vyznivaji asi takto: “hormonalni antikoncepce dnes obsahuje nizky podil estrogenu, resp. gestagenni preparaty jej neobsahuji vubec, a tim padem neblokuji ovulaci a ani oplozeni, a spolehaji tak na zmeny endometria (“potratovy ucinek”), coz se rovna nasilnemu odlouceni sliznice s uhnizdenym lidskym jedincem a tedy jeho usmrceni.” Myslim, ze takto podano je to opravdu zavadejici."
No, nejlépe je se podívat přímo na příbalové letáky od výrobců jednotlivých preparátů hormonální antikoncepce (v rámci prolife.cz) zde:http://www.prolife.cz/?a=8 a velmi pozorně číst, pokud něčemu nerozumím hledat význam a smysl zde uváděného. I jinde na těchto stránkách se mohu dočíst trochu něco jiného (než uvádíte) jako např.:
"K ovulaci, a tím i k nárůstu rizika časného chemického potratu počatého dítěte, dochází u užívání gestagenů významně častěji než u kombinované hormonální antikoncepce.
Gestagenní hormonální antikoncepce působí primárně na změnu kvality hlenu a především zabraňuje nárůstu endometria – v případě oplození se tedy počaté dítě nemůže v děloze uhnízdit. Sice se uchytí ve velmi nízké vrstvě děložní sliznice, ale živiny z ní vyčerpá a zemře nedostatečnou výživou. Pak opět odchází z těla ženy ven, zpravidla v normálním menstruačním termínu – a žena o potratu nemusí vůbec tušit. Sekundárním efektem gestagenní antikoncepce je snaha o blokádu ovulace."
Nemám tedy dojem, že by zde byly tyto informace podávané zavádějícím způsobem, v tom smyslu jak uvádíte.

-"Vyvoj jedince nezavisi pouze na geneticke informaci v oplozenem vajicku, ale stejnou merou take na podnetech a signalech prichazejicich z okolniho prostredi (coz jsou de facto take informace), s kterymi genom interaguje, a ktere jsou nezbytne pro spravnou expresi geneticke informace. Toto rozhodne neni mozne ignorovat (coz vami citovana definice dela)..."
Myslím si, že lidé z oboru, kteří tuto mnou uvedenou definici zastávají, toto Vámi uváděné neignorují. Ba naopak, jak se dá dočíst v uváděném odkazu:http://www.prolife.cz/?a=35&id=126 , kde také je uvedeno: "Vývojové změny a postupné "dozrávání" některých rysů (např. růst, proměna hlasu, či postupný rozvoj pigmentace, apod.) přitom nelze považovat za důkaz vlivu vnějších podmínek. " Tedy neignorují, nýbrž neshledávají dle svých výzkumů a zjištěných informací pro nějaký podstatnější vliv vnějších podmínek (za přirozeného normálního stavu) na uvedené ve vývoji lidského jedince po početí podporu. Čili s Vaším přirovnáním a citátem: "...nebot prostredi je prave onim hrncirem, ktery vam z kaolinu (ten ma take jedinecne chemicke slozeni, ktere pak ve finale bude ovlivnovat tvarnost materialu, jeho vyslednou tvrdost, krehkost, pruznost...) vymodeluje vazu." nemohu až na nepatrné a nepodstatné vyjímky (z pohledu vývoje lidské bytosti po početí) souhlasit.

-"moc nechapu, jak muze byt nositelem neceho, co jeste ani nema, a treba ani nikdy mit nebude (oci, vlasy, krev, postavu...)? Klavesnice na mem pocitaci je take nositelem urcite kombinace pismen, ktere jsou potrebne a zaroven plne postacujici pro napsani Machova Maje, a Machuv Maj to pritom neni."
Také mám potíže pochopit, jak moc informací je uloženo v tak nepatrném. Nejenže již je nositelem informace o něčem co ještě pro nás zatím "viditelně a poznatelně" nemá - např. ve smyslu jednotlivých částí těla, ale je také nositelem spousty dalších informací např. typu - jak a kdy se budou tyto jednotlivé znaky (oci, vlasy, krev, postava...) vyvíjet. Mimoto je také nositelem celé řady dalších předpokladů, které v příštím čase budou spolupodílet na dalších charakteristikách této lidské bytosti, typu: prostorové představitosti, hudebního nadání, temperamentu... To vše je zapsáno ve 46 chromozomech od okamžiku početí. Dále - svým příkladem PC klávesnice chcete říct, že dva lidé spolu nepočnou člověka? Tedy počnou "něco" a to "něco" se postupně stává člověkem?

-"Nevim, jestli jsem se vyjadril srozumitelne, ale cloveka a jeho vyvoj proste nelze zuzit na pouhou pritomnost jiste kombinace genu. Clovek neni soubor genu, clovek je az vysledkem interakci genu mezi sebou a s prostredim (GxE). A pouze urcite interakce a urcita jejich posloupnost zajisti, ze se z oplozeneho vajicka / embryonalnich kmenovych bunek vyvine lidska bytost. Pokud toto vubec neprobehne, o lidske bytosti muzeme dle meho nazoru jen stezi hovorit (napr. nekolikadenni embryo)."
Ano, myslím, že je to srozumitelné vyjádření.
"...ale cloveka a jeho vyvoj proste nelze zuzit na pouhou pritomnost jiste kombinace genu."
To s Vámi mohu souhlasit.
"...clovek je az vysledkem interakci genu mezi sebou a s prostredim (GxE)."
To s Vámi nemohu souhlasit, člověk není výsledkem až interakcí genů mezi sebou a prostředím, nýbrž výsledkem splynutí lidského vajíčka a lidské spermie. Kromě živin a kyslíku (+ potřebného času), jež mají přímý vliv na další vývoj v přirozeném prostředí, je vše další potřebné k přirozenému vývoji tohoto jedince již uloženo v počaté bytosti. Další interakce s prostředím jsou jistě pro další vývoj do jisté míry důležité, neurčují však nic podstatného z charakteristik tohoto jedince (nebo alespoň to nepozorujeme).
Píšete:
"...vyjmete embryonalni kmenove bunky z tela matky a dejte je na Petriho misku - za spravnych podminek ziskate v podstate “nesmrtelnou” populaci bunek, ale stezi 170 cm vysokou zelenookou cernovlasku s krevni skupinou A+ (tak daleko veda opravdu jeste neni). Vlozte embryonalni kmenovou bunku do jineho (imunokompatibilniho) organismu a neziskate novou lidskou bytost, ale neco tak oskliveho, jako je teratom. Pritom je to stale jedna a ta stejna, neopakovatelna kombinace genu, pokazde ale diametralne rozdilny vysledek: clovek, sebeobnovujici se populace bunek, nador. Na zaklade vami zminovane "genocentricke" definice lidskeho jedince byste za lidi ovsem musel povazovat i druhe dva zminovane pripady. "
Ano, takto podáváno to působí jako vážný argument, ve prospěch Vámi předkládaného. Zda se za lidské bytosti dají považovat např. i klony kmenových buněk, tak o tom se vedou diskuse napříč společností jednotlivých národů. K tomu co způsobuje odlišný vývoj v různém prostředí (tak jak popisujete) mohu kupříkladu poukázat na okamžik ve vývoji po početí, kdy při druhém dělení (2.den po početí) vzniká embryo tvořené čtyřmi buňkami. Toto stádium je pozoruhodné tím, že právě v něm prokazatelně začíná fungovat dědičná informace zárodku. Od této chvíle musí geny pracovat v dokonalé harmonii, kdy jakákoli závažnější odchylka má zásadní následky pro vyvíjející se lidskou bytost. 4.den po početí vzniká tzv. morula, ve které dochází k dělení jednotlivých buněk embrya na buňky, které si uchovaly kontakt s vnějším prostředím a buňky, jež se ocitly v nitru zárodku a jsou ze všech stran obklopeny (svými sesterskými) jinými buňkami. Vnější buňky se během dalšího scénáře téměř bez vyjímky všechny mění na plodové obaly, které chrání a vyživují vlastní plod. U těch vnitřních dochází ve svižném tempu k dalšímu naplnění plánovaného bodu programu, tj. embryo vysílá matce signál, že vše probíhá ok a že je nutné zastavéní pohlavních cyklů matky, to se děje šestý den po početí. Embryo k tomuto účelu vylučuje do okolí celou řadu látek, čímž přinutí imunitní systém matky k tomu, aby jej nechápalo jako nepřátelský systém - vetřelce. Tedy embryo (ním vydaný povel) je v tomto případě tím činitelem vyvolávajícím běh dalších souvislostí. Tak se dá v líčení tohoto úžasného procesu pokračovat, na základě toho, co již známe. Co tím chci sdělit je následující - pokud vyjmeme embryonalni kmenove bunky z tela matky a dáme je např. na Petriho misku změníme zásadním způsobem prostředí, pro které je počatý človíček již naprogramován, čili takto deformujeme sled jeho dalších postupných programových kroků, kdy se tento čerstvě počatý človíček dále nerozvíjí - nepostupuje dle přirozeného zakódovaného systému. I z tohoto uvedeného nepatrného výčtu celku, je pro mne patrná souvislost mezi embryem a jeho okolním prostředím, ovšem tuto souvislost nespatřuji ve smyslu Vámi uváděném. To opravdu pro mne z toho nevyplývá, třeba již jen proto, že jak píšete:"...tak daleko veda opravdu jeste neni..." , což vlastně potvrzuje že neznáme a neumíme hodnotně napodobit všechny přirozené faktory, které se na přirozeném vývoji člověka od početí podílí.

Ahoj Ondro, mj. píšeš:
"A pokud v tomto případě je modlení bez efektivních výsledků, tak tady u toho jsem, co se týče modlení, trochu nejistý neřkuli zmatený.
Respektive když to shrnu, tak mi připadá, že modlitby jsou pouze k udržení dobrého duševního stavu a ne ke konání Božích zázraků. Protože tady, pokud někdo tvrdí, že Bůh jeho modlitby slyší - a plní, tak by se dalo polemizovat o tom jak velký Bůh dělá zázraky, kam až je schopen zajít, za jak dlouho Bůh na modlitbu odpoví apod. ...A jsem si téměř jistý, že by ta osoba, na kterou bych se toto zeptal asi neznala odpověď!
PROTO JAK UŽ JSEM ŘÍKAL......Mám co se týče modliteb pochybnosti!"

Alespoň krátce se vyjádřím a proto spíše v obecné rovině:
jak už zde bylo citlivě uvedeno, samotný Ježíš měl napadání - pochybnosti, pochybnosti měli první apoštolé, máme je i my. Není to nic překvapivého, ani něco o čem by jsi v bibli nenašel dost veršů a tedy výpovědí. Jde o to jakým způsobem se s těmito pochybami popasujeme (myšleno jako znovuzrození křesťané) a co to pro nás následně přináší v čase budoucím. Tedy, zda duchovně rosteme (odkojeni "mlékem" Božího Slova, budováni modlitbou a vedeni DS), stagnujeme - či přesněji postupně přicházíme o to co jsme obdrželi při úvodním Božím doteku (znovuzrození) našeho ducha. U každého jednotlivce je tento vývoj různý, vždyť je "ve hře" celá řada faktorů. Já jsem po (v některých věcech) podobném prožitku tomu Tvému prošel a stále procházím určitým vývojem, tj. i kolísáním v duchovní rovině. Důležité je, na co, nejen v těch horších chvílích (např. při úmrtí někoho blízkého), zaměřím svoji pozornost - čím se duchovně sytím, čemu důvěřuji, čemu se tzv. otvírám. Čím více se vzdaluji-přibližuji od Božího Slova (a mám v tom stále svobodnou vůli) tím více se během času dostaví výsledky. Poznání, které nacházíme v Božím Slově, nám pomáhá mj. pochopit, co se stalo v našem životě v okamžiku naší spásy (kdy spasení je dar skrze víru v J.K.). Tak jak Božímu Slovu rozumíme a dle této znalosti jednáme, zakoušíme užitky svého spasení. Čili, tak jak se mění naše myšlení v souladu se znovuzrozeným duchem, mění se i náš život. Tedy Boží Slovo mění to čemu věříme, následně promlouváme a očekáváme. Mohu jen potvrdit, že můj pohled (na spoustu věcí kolem mne) se postupně mění, tak jak stále více mohu poznávat Boha a Jeho zaslíbení - v této souvislosti se dá uvést např. verš Řím.12:2.
Jak tu bylo zmíněno, modlitba křesťana je vlastně rozhovor s Bohem - Ježíšem (či asi přesněji skrze Ježíše s Bohem). Když se tedy ptali učedníci Ježíše jak se modlit, jejich Mistr jim pomocí konfrontace s mýty a chybnými pojetími modlitby této doby vyvracel tyto chybné názory a ukazoval co modlitbou není. Tedy, nejdříve anuloval to co bylo obecně považováno za modlitbu a pak teprve učil o tom, co modlitbou je. Pokud tedy je modlitba bez efektivních výsledků, je dobré zjistit proč tomu tak je. Jestliže setrváme v těchto neplodných modlitebních modelech, můžeme pak více ztratit než získat.
Modlitby - rozhovory s Bohem jsou zajisté různého charakteru, typu: děkovné, přímluvné, žádající... , rozhovor s Bohem je mj. ovlivněn naší představou a znalostmi o tom, kým je a jaký má postoj vůči nám. Boží Slovo nám ukazuje a přináší odpovědi i na tyto otázky. Tu se dá nalézt i např. to, že modlitba se používá i ke konání zázraků. Ostatně, pokud si vzpomínám, sám jsi tu před časem uváděl jisté příklady. Kam až Bůh je schopen zajít, lze nejlépe ukázat právě na oběti toho nejcennějšího co měl - tj. Beránka bez poskvrny. Za jak dlouho Bůh odpoví na určitou naši modlitbu a proč vnímáme výsledek po rozdílném čase - tj. co to mj. může také ovlivnit, lze demonstrovat na příkladu ze SZ a to Daniel 9:20-23 vs. Daniel 10:2-3. V obou případech se Daniel modlil s různou dobou (minuty vs. tři týdny) než dostal výsledky. Proč tomu tak v tomto případě bylo? Odpověď se skrývá v Daniel kap. 10. A tady bych své vyjádření ukončil.

Chtěl bych se jenom na okraj zmínit. V případě, že se o tom mluvilo, tak se omlouvám. Jak se ti zamlouvá třeba ta skutečnost, že se všechny události o Ježíšovi nepsaly naráz po těch 20. letech, ale už průběžně (formou menších poznámek např.)? Protože co bránilo apoštolům si psát poznámky na Ježíšových cestách? ....Které pak následně sepsaly dohromady.

"toto mě velice pobavilo"

Jistě bylo to také s nadsázkou, ale proč ne. K tomu odkazu. Jde hlavně o toto: "aby nejznámější podivuhodné skutky připisované muži, známému též pod hebrejským jménem Ješua Ha Nocri, podrobil analýze"

A o to právě jde. Připisované tomuto muži. Mě v tuto chvíli ani nejde o to, jestli něco takového je či není možné, jestli je to otázkou nadpřirozených sil, magie, iluze či čeho. Jde hlavně o to, jestli se to vůbec stalo, TAK jak bylo popsáno.

Vzpomínky po více než dvaceti letech mohou ledacos upravit. A člověk má tendence zveličovat, přikrášlovat a upravovat tak, jak se mu to hodí. A to často nevědomky bez úmyslu...

Zdravim,

toto mě velice pobavilo

Za takovou dobu se může procházka Ježíše na břehu jezera po kotníky ve vodě velmi snadno stát procházkou po hladině uprostřed hlubokého jezera.

K zázrakům Ježíše doporučuji tento dokument:

http://www.dvdedice.cz/dvd-filmy/dokument/zazraky-jezise-krista-i-43520/

"Nemyslím, že by 20 let bylo zas tak mnoho s ohledem na to, že v té době se nešířily informace takovou rychlostí jako v dnešní době."

No právě... informace se nešířili takovou rychlostí a jejich "evidence" byla velmi složitá. I v dnešní době, kdy informace nejsou problém (knihtisk, elektronická forma, video, fotografie, zvukový záznam) je velmi těžké udržet skutečná fakta. Natož potom během dvaceti let POUZE ústní formou předávané nebo v lidské paměti udržené události. 20 let je v takovém případě OPRAVDU VELMI DLOUHÁ DOBA. Za takovou dobu se může procházka Ježíše na břehu jezera po kotníky ve vodě velmi snadno stát procházkou po hladině uprostřed hlubokého jezera.

"Myslím, že pokud je učení postaveno na lži, tak pravda časem vyjde najevo. Nevěřím v přínos lži za účelem dobra."

No jo... časem Ale kolik toho času je potřeba? U islámu na to čekáte asi už 1500 let. A pořád nic. Hinduismus či budhismus na tom budou ještě déle. Tak nevím proč by křesťanství mělo být výjimkou

Píšete ne, nevadí mi, ale nikdy nepochopím, když někdo dělá věci s nulovým efektem. a je jedno, jestli se někdo modlí 1x za rok nebo 12 hodin denně jako mniši v klášterech (přínos pro společnost nulový, ale kluci se aspoň mentálně uspokojí), k ničemu to nikdy nevede.

Chápu Vás. Ale každý má svůj "životní styl". Já třeba nechápu kuřáky...ale to je teďka vedlejší. Pokud se modlí a dělá jim to "duchovně" dobře, tak ať v tom pokračují. Jestliže tím neobtěžují ostatní, tak si myslim, že je to ok.
Horší je, když se modlí za někoho nebo pro něco...co se např. má stát, za lepší zdraví nějaké osoby apod. A pokud v tomto případě je modlení bez efektivních výsledků, tak tady u toho jsem, co se týče modlení, trochu nejistý neřkuli zmatený.

Respektive když to shrnu, tak mi připadá, že modlitby jsou pouze k udržení dobrého duševního stavu a ne ke konání Božích zázraků. Protože tady, pokud někdo tvrdí, že Bůh jeho modlitby slyší - a plní, tak by se dalo polemizovat o tom jak velký Bůh dělá zázraky, kam až je schopen zajít, za jak dlouho Bůh na modlitbu odpoví apod. ...A jsem si téměř jistý, že by ta osoba, na kterou bych se toto zeptal asi neznala odpověď!

PROTO JAK UŽ JSEM ŘÍKAL......Mám co se týče modliteb pochybnosti!

T: "Tedy minimálně řekněme 20 let po smrti Ježíše. Vám se to zdá málo?"

Nemyslím, že by 20 let bylo zas tak mnoho s ohledem na to, že v té době se nešířily informace takovou rychlostí jako v dnešní době. Po jaké době se začíná sepisovat historie? Já myslím, že by to tak nějak mohlo odpovídat, navíc Ježíšovi učedníci očekávali brzký příchod konce světa, tak nemuseli mít potřebu všechno hned sepsat. S tím koresponduje i to, že jako nejstarší se označují Pavlovy listy.

T: "Příklady sekt, kde jsou schopni lidé odevzdat nejen své jmění, ale i život"

Myslím, že pokud je učení postaveno na lži, tak pravda časem vyjde najevo. Nevěřím v přínos lži za účelem dobra.

S: "Svědectví v nich je konzistentní a tudíž zřejmé, že odpovídá Ježíšově učení."
T: "Můžete uvést nějaký příklad? Nemyslím teď nějakých obecných věcí, které skutečně mohou odpovídat nějakému "učiteli národů". Ale nějaké činy, které dělali z Ježíše to, za co ho křesťané považují. Takové konzistentní svědectví, které se nedají vysvětlit jinak než, že se to skutečně přesně tak stalo..."

V podstatě všechno co Ježíš dělal odráží to kým byl. Jako člověk musel postupně zjišťovat, kým je, jaké má schopnosti a jaké je jeho poslání. Měl chvíle, kdy o sobě pochyboval, i když perfektně ovládal SZ a musel zjistit že mluví právě o něm. Hledal svého skutečného otce, kterého oslovoval "tatínek". Jeho učedníci mu často nerozuměli a to ani když jim pravdu (např. o sobě) říkal do očí. To se promítá v tom jak je v pamětech učedníků sepsáno, co řekl a často obsahuje informace, které jdou ověřit pomocí moderní psychologie. Např. s tím když konal zázraky, v jiných náboženstvích se to jimi přímo hemží, zatímco Ježíš se jimi nějak nepředváděl, jsou v NZ zmíněny jen tak "mimochodem", není potřeba je nějak do detailů a opakovaně popisovat a i sám Ježíš postupně zjišťuje, že ani zázraky mu nestačí na to, aby přesvědčil tvrdohlavé židy a uvědomuje si, že jediný způsob, jak přesvědčit lidi, je odejít. To byly některé z myšlenek, jak na mě působilo již zmíněné svědectví o Kristu J.Klimeše na které tímto odkazuji.
Obávám se, že víc detailů vám teď nedokážu poskytnout, aniž bych je někde hledal. Máte možnost si je sám zjistit nebo doufat, že nějaká událost ve vašem životě vás osvítí, protože kdo je o něčem přesvědčen, toho stejně neobrátí žádné přímé ani nepřímé důkazy. Vědecké poznání se přece nevylučuje s křesťanstvím, vzájemně se doplňují. Není možné pomocí jednoho zasahovat a vyvracet druhé, proto jsem klidný ohledně výzvy Prosektora aj. Křesťanství netvrdí, že by člověk neměl kriticky myslet, spíše naopak. Možná vás právě věda přivede k tomu, že najdete chybějící část k materialistickému-přírodovědeckému paradigmatu.

P: "...nikdy nepochopím, když někdo dělá věci s nulovým efektem. a je jedno, jestli se někdo modlí 1x za rok nebo 12 hodin denně jako mniši v klášterech (přínos pro společnost nulový, ale kluci se aspoň mentálně uspokojí), k ničemu to nikdy nevede."

Téměř každý dělá věci s navenek nulovým efektem. Vezměme si např. pomíjivé modly jako jsou kariéra, peníze, moc, závislosti: cigarety, alkohol, drogy, sex apod... I kdyby Bůh neexistoval, pořád z toho vycházejí (zdravotně, psychicky) nejlíp ti, kteří na prvním místě mají Boha a dobro všech, jsou to prostě trvalé pevné základy. Ať vás neplete, že jsem nemluvil přímo o modlitbě, ale oni ji nelze odtrhávat od víry.

"Není dáno, že se naše prosby (hned a jestli) vyplní. Pak je samozřejmě účinost modlitby vědecky a statisticky nedokazatelná. Mně to nevadí, vám ano?"

ne, nevadí mi, ale nikdy nepochopím, když někdo dělá věci s nulovým efektem. a je jedno, jestli se někdo modlí 1x za rok nebo 12 hodin denně jako mniši v klášterech (přínos pro společnost nulový, ale kluci se aspoň mentálně uspokojí), k ničemu to nikdy nevede.

V textu, na který jste mě odkázal, se uvádí, že novozákonní evangelia byla sepsána někdy v druhé polovině prvního století. Tedy minimálně řekněme 20 let po smrti Ježíše. Vám se to zdá málo? Mě docela dost, když si uvědomím, co všechno jsou lidi schopni vytvořit za pár desítek let. Znám případy, kdy je člověk schopen zveličit a přikrášlit události staré pár měsíců natož potom za rok nebo 20 let...

"A otázce, kdo by uvěřil lháři, tak aby za něj položil svůj život atd."

Neříkejte, že byste příklady nenašel. Příklady sekt, kde jsou schopni lidé odevzdat nejen své jmění, ale i život Naprosto v tomto nevidím problém... Jinými slovy, mučednická smrt ve mě ani v nejmenším nevyvolává představu nutnosti pravdivosti toho, za to dotyční umírají.

"Svědectví v nich je konzistentní a tudíž zřejmé, že odpovídá Ježíšově učení."

Můžete uvést nějaký příklad? Nemyslím teď nějakých obecných věcí, které skutečně mohou odpovídat nějakému "učiteli národů". Ale nějaké činy, které dělali z Ježíše to, za co ho křesťané považují. Takové konzistentní svědectví, které se nedají vysvětlit jinak než, že se to skutečně přesně tak stalo...