Dnes jsem dostal v příloze emailu tento článek, "Církev nemá žádné právo na restituce!!!" Přestože pod článkem jsou iniciály pk, nepsal jsem ho. Uvádím ho sem spíše jen jako možný námět do diskuze hlavně pro Vás, kteří se vyznáte v historii.

Já osobně považuji též za ohavnost chtít na státu nějaký majetek, byť by mi byl ukraden. Osobně jsem toto jednou udělal, když jsem žádal zpět pozemek, který nám komunisti sebrali, ale dodnes toho lituji, že jsem se provinil proti Ježíšovu "když ti někdo něco vezme, nežádej zpět". Také jsem na to, že jsem to udělal, doplatil, právě tím, že jsem se nakrátko stal milionářem, než jsem o všechny peníze opět přišel, leč s neblahými následky na svůj další život.

Takže můj odpor vůči církevním restitucím není dán historicky, ale věroučně, z Kristových zásad a na základě jeho učení. Nevím, jestli je tento následující článek zcela pravdivý, protože si myslím, že přece jen to byla církev a věřící lidé, kdo stavěl kostely a chrámy a všechno to, na co se nyní jezdí turisté koukat do naší země. A jestli jim to sebral Josef druhý nebo Klement první je asi dost jedno. Nicméně jsem znechucen těmi handrky, je to jen další ostuda církve, církev je tu od kázání Božího slova a kázat má v chudobě! Ježíš neřekl bohatému: přijď s majetkem, budeme tím sloužit Bohu, ale rozdej to chudým a přijď bez toho, přijď bez břemen. Věděl dobře, že majetek je na překážku službě Bohu, ne pomocí. Totiž pro kázání a milování bližního vůbec není třeba žádných budov a majetek (Kristus nám to předvedl, že?) - ale asi mnozí křesťané se mnou souhlasit nebudou. Co si o tom myslíte? Přečtěte si, prosím, následující článek.
Pavel Kábrt

CÍRKEV NEMÁ ŽÁDNÉ PRÁVO NA RESTITUCE !!!

Hned vysvětlím toto poněkud radikální prohlášení.

Jak jistě víte, opět nastala doba, kdy církevní představitelé začali vyskakovat, že konečně musí dojít k vyrovnání ztrát církve (rozuměj „katolické“ církve), kterou církev „utrpěla“ po roce 1948 v důsledku „konfiskací majetku“ a represálií ze strany komunistického režimu.

Ale je tomu úplně jinak.

Už císař Josef II. kolem roku 1780 kromě zrušení nevolnictví provedl faktické zestátnění církve (samozřejmě katolické, protože jiná v té době ani nesměla být...)
Císař Josef II. (syn Marie Terezie) už měl totiž dost rozpínavosti a arogance církevních představitelů, zavedl toleranci všech náboženských vyznání – a církev v podstatě zbavil veškerého majetku. Nadále byli církevníci jen „správci a provozovateli“ všech církevních statků, které od té doby patřily státu. Tedy alespoň v tom byl Josef II. císař „blahé paměti“. Udělal kus záslužné práce. Dokázal to, co nedokázali ani husité!

Tento stav přetrval i konec Rakousko-Uherska a vznik ČSR.

A fakticky přetrval i celou dobu komunistického režimu. Komunistický režim katolíkům nepřál a jak mohl, tak je diskriminoval, případně zavíral.

Ale žádný majetek jim komunisté nemohli zkonfiskovat ani znárodnilt. Ne, že by nechtěli, ale prostě nemohli. Proč nemohli? Protože už neměli co znárodnit a zkonfiskovat.
Církev už přibližně 170 let žádný majetek nevlastnila... Jak už bylo řečeno, od vlády císaře Josefa II. byla jen správcem a provozovatelem církevních statků, ne majitelem.

Komunisté církevníky bez náhrady vyháněli z různých staveb a pozemků, které původně využívali, ale v žádném případě jim nemohli nic vyvlastnit!

Není to ostatně poprvé, co církev takto vykřikuje a domáhá se majetku, který jí byl údajně „ukraden“ nějakým státním režimem.

Vždycky to dělá v době, kdy je nepřehledná politická nebo hospodářská situace, nebo když se mění státní zřízení.
Tehdy začne křičet, že chce peníze, majetek – a zase peníze, které ji „byly ukradeny“.
Bylo to v roce 1919, kdy se na prezidentovi Masarykovi domáhala „odškodnění“ za pozemkovou reformu a další údajné ztráty, které „utrpěla“ v důsledku vzniku ČSR.

Bylo to v roce 1945, kdy využila poválečného zmatku a zase chtěla – tentokrát na prezidentu Benešovi peníze za „konfiskaci majetku“ v době války.
Posléze to bylo krátce po „hadrovém puči“ v roce 1989. Ani tehdy však neuspěla. Jen ukázala „zuby“, když určitou chybou v rozhodování tehdejších představitelů, se jí podařilo „uškubnout“ např. bývalý klášter Voršilky v Praze – div jsme při tom nepřišli o kus Národního divadla.

V roce 1998 tehdejší vicepremiér JUDr. Pavel Rychetský požadavky církve prošetřil a vydal prohlášení, že majetek není ve vlastnictví církve. Totéž potvrdila expertiza právníků.

Ale církev to zkouší stále znovu a znovu. Před lety chtěla získat Svatovítskou katedrálu, ale tehdy jí to zase naštěstí nevyšlo.

Ale vida! Současná vláda (dnes je 10.11.2011) jim hodlá vyhovět a vydat jí majetek, na který už církev nemá právo zhruba 230 let!

Nestydíte se církevní představitelé, vždyť je to vědomý podvod!
To o sobě tvrdíte, že zastupujete Boha na zemi? Jaký je tento váš Bůh, když strpí vaše hochštaplerství? Když mu nevadilo, že jste po staletí mučili a vraždili jinověrce, konfiskovali jejich majetky – a teď, místo abyste se snažili svoji temnou minulost alespoň trochu odčinit, máte pocit ukřivděnosti a chcete (navíc v době krize) další majetky, na které nemáte právo?

Lidé, tento svět je váš a ne žádných světských nebo církevních chamtivců!
Využívejte Boží dary, které jste dostali – k tomu nepotřebujete žádné církevní zástupce!
pk.